42 C 60/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč, částka byla poskytnuta žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet], žalobkyně v žalobě požaduje uhrazení pouze jistiny úvěru coby bezdůvodného obohacení žalovaného, neboť není schopna doložit uzavřenou smlouvu o úvěru. Žalobkyně zaslala dne 9.11.2022 žalovanému předžalobní upomínku, dluh nebyl přesto žalovaným uhrazen, žalobkyně proto požaduje také úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského od 20.11.2022. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně sice předložila k důkazu Smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uvedení data jejího uzavření a Všeobecné smluvní podmínky, skutkové závěry z těchto listin však soud nevyvozuje žádné, neboť žalobkyně požaduje splnění dluhu z titulu vydání bezdůvodného obohacení a z hlediska požadovaného právního titulu jsou relevantní až níže uvedené listiny. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] soud dovodil, že částka 20 000 Kč byla toho dne poukázána z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet], platba je uskutečněna pod variabilním symbolem [číslo]. Dle zprávy [právnická osoba] ze dne 7.3.2023 je majitelem účtu č. [bankovní účet] žalovaný a dne [datum] byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč, a to z účtu předchůdkyně žalobkyně. Předžalobní výzva ze dne 9.11.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9.11.2022 zaslané žalovanému postupitelem. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato smlouva obsahuje seznam postupovaných pohledávek v rámci své přílohy, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč, které má soud za prokázané, je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobkyně dle svých skutkových tvrzení není schopna doložit uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, není tedy schopna prokázat existenci právního důvodu pro poskytnutí výše uvedené částky žalovanému. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 20 000 Kč žalobkyni vrátit. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 9.11.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 11.11.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 12.11.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Protože žalobkyně v žalobě nežádá více, nežli jistinu poskytnutého úvěru coby bezdůvodné obohacení žalovaného a dále úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského až od 20.11.2022 do zaplacení, soud žalobě plně vyhověl. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z., díky které svědčí žalobkyni aktivní věcná legitimace ve sporu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. 7. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř..