44 C 91/2022-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem budovy bez čísla popisného, evidenčního, způsob využití technické vybavení, na pozemku [číslo], zapsané na listu vlastnictví 25 pro katastrální území, [územní celek], neboť jako vlastník je v katastru nemovitostí veden žalovaný. Podkladem záznamu bylo kolaudační rozhodnutí [stát. instituce] z 1. 3. 1993, [anonymizováno] 1993 Ra, z nějž nebylo zřejmé, kdo měl být zapsán. Pro provedení zápisu bylo podstatné, kdo byl v rámci stavebního řízení veden jako stavebník. V žádosti o stavební povolení z 2. 9. 1991 byl jako žadatel a stavebník veden žalobce. Žalovaný zneužil stejného jména, příjmení, bydliště a v 1995 byl zapsán. Rozhodnutím [stát. instituce] ze 7. 2. 2020, OR [číslo], byl zapsán žalobce; rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu z 9. 4. 2020, [anonymizováno] PL-O [číslo] Krajský soud v Plzni rozsudkem z 2. 12. 2021, [číslo jednací], toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení; v odůvodnění uvedl, že je sporné, zda správní orgány po právu shledaly chybu v katastru, jež vznikla zřejmým omylem, postup Inspektorátu označil za nepřípustný, neboť oprava je možná jen dle listiny, jež byla podkladem zápisu, tudíž součástí sbírky listin, nikoli jiné; spor lze vyřešit žalobou na určení vlastnického práva. Žalovaný, přestože o všech shora zmíněných skutečnostech a soudním řízení věděl, podal u [stát. instituce] návrh, jímž se pokusil vlastnictví převést. S ohledem, že provedením vkladu ve prospěch 3. osoby mohl být žalobce, v případě úspěchu v řízení o určení vlastnického práva, rozsáhle majetkově poškozen, podal návrh na předběžné opatření. Zdejší soud mu vyhověl 6. 6. 2022 pod 11 Nc 7001/2022-32, žalovanému zakázal budovu zcizit nebo zatížit, žalobci uložil, aby do měsíce od právní moci usnesení podal žalobu na určení vlastnictví. Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným, jeho manželkou jako nájemci byla [datum] uzavřena nájemní smlouva, z níž vyplývá, že žalovaný věděl, že není vlastníkem. To vyplývá i z dohody z 15. 4. a žádosti o stavební povolení z 2. 9. 1991. Na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na podání žaloby, bez soudem vysloveného určení, kdo je vlastníkem, by bylo jeho právo ohroženo. Vyřešení vlastnického práva může napevno postavit dosud nejasný vztah mezi účastníky, vyřešit základ případné žaloby na peněžité plnění, existenci ostatních práv a povinností. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, i když lze téměř s jistotou predikovat její vyhovění, neboť v 1993 rozhodl vybudovat vlastním nákladem a na své riziko elektrárnu. Má ještě 1 syna, předpokládal, až dospějí, dojde mezi nimi k rozdělení. Lze hovořit o omylu, správní orgán rozhodl, kolaudační rozhodnutí zní na žalovaného, žalobce s tím byl srozuměn, dokud táhli za 1 provaz, nevadilo to. Je otázkou, zda lze shledat naléhavý právní zájem po 1/4století. Řízení bylo vyvoláno událostmi mezi účastníky, několik let zpět vznikly spory, týkající se dcery žalobce, žalovaný a jeho manželka žádají o její svěření do péče, směšují se majetkové a rodinné věci. Žalobce a jeho zástupkyně, současně družka a matka dětí, obviňují žalovaného, že elektrárnu ukradl, přitom s ním bylo celou dobu jednáno jako s vlastníkem. 3. 15. 4. 1991 uzavřeli účastníci s účinností do právní moci kolaudačního rozhodnutí dohodu, jejímž předmětem byla výstavba malé vodní elektrárny na [anonymizováno] potoce, žalovaný se zavázal zastupovat žalobce při veřejnoprávních jednáních, vykonávat stavební dozor, vzhledem k vztahu otce a syna bylo upuštěno od finanční odměny. Žalobce jako stavebník, v té době student [anonymizována dvě slova], 4. 9. 1991 podal žádost o stavební povolení, v níž bylo uvedeno, že žalobce měl k pozemku jiné právo, stavba bude provedena svépomocí, žalovaný byl zmocněncem pro doručování, měl provádět odborný dozor, kvalifikaci získal na střední průmyslové škole stavební. 14. 10. 1991 vydal [stát. instituce] stavební povolení [spisová značka], v němž bylo uvedeno, že o ně požádal žalobce v zastoupení žalovaného, žalovaný byl označen v záhlaví jako účastník a současně odborný stavební dozor. Kolaudačním rozhodnutím [stát. instituce] z 1. 3. 1993, [spisová značka], bylo vydáno povolení k užívání; jako navrhovatel byl označen žalovaný v zastoupení žalobce, oba bytem [adresa žalovaného a žalobce], nacházející se na pozemku [číslo], jejž měl žalobce pronajat od [příjmení] [anonymizováno]; žalovaný a paní [příjmení] se zavázali v případě ukončení smlouvy elektrárnu v provozuschopném stavu, bez technických závad předat žalobci. Žalovaný je na základě kolaudačního rozhodnutí od 1995 zapsán jako vlastník této budovy, využívané jako technické vybavení, na pozemku [číslo] v katastrálním území a obci [ulice]. Rozhodnutím [stát. instituce] ze 7. 2. 2020, OR [číslo], byla provedena oprava v katastru nemovitostí, vyznačeno vlastnické právo žalobce. Rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v [obec] z 9. 4. 2020, [anonymizováno] PL-O [číslo], bylo odvolání žalovaného zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 2. 12. 2021, [číslo jednací], bylo rozhodnutí Inspektorátu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že Inspektorát obrátil pozornost k žádosti o vydání stavebního povolení, předložené na počátku řízení o opravě chyby, a dovodil z ní, že stavebníkem byl žalobce, v jehož prospěch mělo být vlastnické právo zapsáno. Uzavřel, že„ k chybě došlo zřejmým omylem při vyřizování žádosti o zápis kolaudačního rozhodnutí v 1995, kdy měl katastrální úřad s větší pečlivostí prověřit, kdo byl ve stavebním řízení stavebníkem a kdo zástupcem“. Takový postup Inspektorátu byl nepřípustný. Z § 44 (2) katastrální vyhlášky vyplývá, že oprava musí být možná dle listiny, jež byla podkladem zápisu a je tudíž součástí sbírky listin. Inspektorát si musel„ vypomoci“ jinou než podkladovou listinou a de facto prováděl dokazování, jež v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nemá místo. Tomu přisvědčuje skutečnost, že mezi žalovaným a žalobcem panuje o vlastnictví spor, jenž nelze vyřešit za pomoci opravy chyby v katastrálním operátu, nýbrž cestou civilní žaloby na určení vlastnického práva, eventuálně na odstranění nesouladu mezi právním stavem skutečným a zapsaným v katastru nemovitostí (§ 985 zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). 23. 5. 2022 bylo u katastrálního úřadu zahájeno řízení o převod vlastnictví žalovaného na paní [příjmení]. 4. Postavení žalobce jako stavebníka a žalovaného jako jeho zástupce, stavebního odborného dozoru vyplývá z dohody z 15. 4., žádosti o stavební povolení z 2. 9., opatřené podacím razítkem [stát. instituce] ze 4. 9. 1991, jimi podepsaných. Vydání stavebního povolení je zřejmé z uvedené listiny [stát. instituce], z níž samé by spíše vyplývalo, že účastníkem řízení, stavebníkem, byl žalovaný a žalobce ho zastupoval, tato označení však byla zavádějící, v rozporu s předchozími listinami, navíc byl žalovaný i v tomto povolení současně označen jako stavební dozor. Správné vymezení účastníků, žalovaný v zastoupení žalobce (nikoli žalobcem), pak obsahovalo i předmětné kolaudační rozhodnutí. Vlastnictví žalobce k stavbě, jeho postavení stavebníka, je pak zřejmé i z následné nájemní smlouvy ze 17. 3. 1993, podepsané účastníky a paní [příjmení]. Zapsání vlastnictví žalovaného vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí z 3. 6. 2022; průběh řízení o opravě údaje vlastnictví z uvedených rozhodnutí [stát. instituce], Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v [obec], rozsudku Krajského soudu v Plzni z 2. 12. 2021, 57 A 76/2020-73; zahájení řízení o převod vlastnictví z informace [stát. instituce] z 3. 6. 2022. Uvedené listinné důkazy jsou obsaženy v soudním spisu 11 Nc 7001/2022. 5. Kolaudačním rozhodnutím [stát. instituce] z 1. 3. 1993, SÚ/52/93, bylo vydáno povolení k užívání stavby malé vodní elektrárny, stavebníkem byl žalobce, žalovaný ho zastupoval, vykonával odborný stavební dozor. Do katastru nemovitostí byl jako vlastník zapsán žalovaný, jenž 23. 5. 2022 zahájil řízení o převodu vlastnictví na paní [příjmení]. 6. Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu, katastru nemovitostí, v souladu se skutečným právním stavem, dle § 985 zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se může osoba, jejíž věcné, vlastnické, právo je dotčeno, žalobce, domáhat odstranění nesouladu; toho lze docílit i žalobou na určení takového práva, proto naléhavý právní zájem netřeba prokazovat. Nad rámec toho však vzhledem k tomu, že budova je zapsána ve vlastnictví žalovaného, jenž měl v úmyslu vlastnictví převést na paní [příjmení], určení, zda tu výlučné vlastnické právo žalobce je, se dle § 80 zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), lze žalobou domáhat i proto, že je na tom naléhavý právní zájem, spočívající ve ztíženém určení a realizaci vlastnického práva po případném převodu. Vlastník se dle § 1042 o. z. může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlast