7 C 204/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 80 604,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč. Úvěr měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,38 % z výše sjednaného úvěrového rámce, vždy do 20. dne v měsíci. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením úvěru, odstoupila žalobkyně od Smlouvy, čímž se stal úvěr splatným v plné výši dne 9.02.2023 po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný toliko částku 1 342 Kč. S ohledem na uvedené požaduje žalobkyně po žalovaném uradit zůstatek jistiny 78 896,36 Kč, náklady na vymáhání v částce 600 Kč a smluvní pokutu dle čl. 7 Úvěrových podmínek, ve výši 1 108 Kč. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v podobě měsíčních splátek po 1 904, sjednaný úrok činí 23,88 % ročně a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 26,68 %. Splátkový kalendář obsahuje výčet a výši jednotlivých splátek. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9.02.2023. Předžalobní výzva ze dne 20.02.2020 byla žalovanému zaslána prokazatelně 3.03.2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 80 000 Kč, který se zavázal uhradit včetně sjednaného úroku ve splátkách po 1 904 Kč. Žalovaný splátky úvěru nesplácel, načež žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný. Po splatnosti uhradil žalovaný ještě částku 1 324 Kč. Žalobkyni vedle nároku na úhradu jistiny a úroku vznikl nárok i na úhradu smluvní pokuty na základě Smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 7.1. ÚP a podkapitoly odst. 7.1. ÚP. Dle Smlouvy a podkapitoly odst. 7.1. ÚP byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 108 Kč. Soud žalobě vyhověl v plném rozsahu i včetně nákladů na uplatnění pohledávky v částce 600 Kč, kdy výsledná výše požadovaných Nákladů na vymáhání je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Nákladů na vymáhání označených ve Splátkovém kalendáři. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 068,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 225 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 604,36 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923,20 Kč.