7 C 21/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 18 592 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26.01.2022, K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 16 000 Kč – dlužná jistina úvěru - 150 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek - 2 592 Kč – dlužná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 834,41 Kč, a to za období od 27.01.2022 do 8.07.2022 z dlužné jistiny úvěru, dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru za období od 12.07.2022 do zaplacení. Žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě dluhu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ke dni 26.01.2022. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20.07.2022. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 16 000 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, stejně jako sjednané smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 16 000 Kč od 27.01.2022 do 8.07.2022. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu částky 150 Kč, představující paušální náhradu za odeslané upomínky. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 592 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.