7 C 30/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 4 296,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se [právnická osoba] zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který je spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, přistoupil původní věřitel dne 27.07.2022 k odstoupení od výše uvedené smlouvy. Žalovaná nezajistila na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 4 296,37 Kč, který je tvořen neuhrazenou částkou po splatnosti, a to ve výši 4 296,37 Kč na poplatcích po splatnosti. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalované předžalobní výzvu, ve které ji upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaná však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru: Smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne má soud z prokázané že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] se zavázala k vedení bankovního účtu pro žalovanou. Z výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaná neměla na bankovním účtu žádné finanční prostředky. Odstoupením od smlouvy odstoupila předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy ke dni [datum]. Soud dále zjistil, že žalobkyně a její právní předchůdce uzavřeli dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13.09.2022 O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 25.10.2022 předanou dne 26.10.2022 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2675 o.z., ten, kdo vede účet, může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět s účinností ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli účtu. Poruší-li majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost, může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby. S ohledem na shora citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně vedla bankovní účet pro žalovanou, smlouva byla vypovězena oprávněně a žalované vznikl dluh v žalované výši. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně nepožadovala přiznání úroku z prodlení z dlužné částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 296,37 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.