7 C 77/2023-29 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] s.r.o., [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel poskytl dne [datum] žalované na její bankovní účet částku 3 700 Kč, a to z důvodu jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně požaduje toliko úhradu jistiny úvěru, bez dalších poplatků a úroku sjednaného ve smlouvě. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 3 700 Kč) za období od [číslo] [rok] do zaplacení. Žalovaná byla upomínkou vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] byla v květnu 2021 připsána částka 10 000 Kč. Ze výpisu z bankovního účtu z [datum] vyplývá, že blíže nezjištěná osoba provedla platbu 3 700 Kč. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10.08.2022. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 3 700 Kč, které má soud za prokázané, je s ohledem na neplatnost smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla poprvé vyzvána k plnění prokazatelně oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Lze předpokládat, že písemnost byla dne 13.08.2022 již v dispozici žalované, a ta byla povinna plnit. Od dalšího dne se tedy nacházela v prodlení. Žalobkyně má tedy právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobce uplatnil již více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.