7 C 88/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovaným na základě objednávky služeb podepsané žalovaným [příjmení] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (dále jen„ Účastnická smlouva“) [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a rovněž Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ VPST“), se kterými žalovaný vyslovil podpisem Účastnické smlouvy výslovně souhlas. Na základě Účastnické smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému ke koupi specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek. Žalobce v souladu s Účastnickou smlouvou a na základě kupní smlouvy poskytl žalovanému koncové zařízení. Žalovaný však své povinnosti porušil, když k tomu byl žalobcem opakovaně vyzván. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost, když přestal hradit předepsané splátky za koncové zařízení, zesplatnil žalobce v souladu s ujednáním ve splátkovém kalendáři zbývající splátky žalovaného za uvedené zařízení, včetně poskytnuté slevy na jeho koupi. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobci částku 3000 Kč a 2 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl povinen hradit doúčtovanou slevu za poskytnuté koncové zařízení, které žalobce vyúčtoval pod [číslo] ze dne [datum] splatné dne 16.03.2021 a pod [číslo] ze dne [datum] splatné dne 20.03.2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost, když přestal hradit předepsané splátky za koncové zařízení, zesplatnil žalobce v souladu s ujednáním ve splátkovém kalendáři poskytnutou slevu na koupi koncového zařízení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobci částku 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.