10 C 340/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný cestoval veřejnými dopravními prostředky, provozovanými žalobkyní – dne 14. 9. 2022 linkou [číslo] dne 2. 8. 2022 linkou [číslo] dne 29. 8. 2022 linkou [číslo] dne 12. 9. 2022 linkou [číslo] dne 12. 9. 2022 linkou [číslo] dne 13. 9. 2022 linkou [číslo] bez platných jízdních dokladů. Jízdné 20 Kč a přirážku 1 500 Kč za každou jízdu nezaplatil ani po upomínce. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit celkem částku 9 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení od splatnosti každého jízdného a přirážek k jízdnému do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. Žalobkyně předložila listinné důkazy - hlášení o provedených přepravních kontrolách, smluvní přepravní podmínky žalobkyně, tarif a předžalobní výzvu. Obsah těchto listin je v souladu skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Bylo zjištěno, že ve dnech ve shora uvedených dnech se žalovaný při prováděných kontrolách oprávněnou osobou neprokázal platnými jízdními doklady. Jízdné a přirážky k jízdnému na místě neuhradil. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 o.z., podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Z § 18 a) odst. 2 a 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, z § 37 odst. 5 písm. b) a c) a § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v platném znění, z § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně vyplývá, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem o zaplacení ceny stanovené za přepravu, je povinen zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku 1 500 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána oprávněně. V uvedených dnech žalovaný cestoval dopravními prostředky provozovanými žalobkyní bez platných jízdních dokladů, jízdné a přirážky k jízdnému neuhradil a to ani po upomínkách. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit dlužnou částku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinna zaplatit žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení a nahradit žalobkyni náklady řízení dle § 151/3 o.s.ř. jako nezastoupenému účastníkovi, spočívajících v uhrazeném soudním poplatku 400 Kč a v režijních nákladech 2 x 100 Kč dle § 1/1 a § 2/1 vyhl. č. 254/2015 Sb., v platném znění, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.