10 C 341/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni podání žaloby ve výši 75,28 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 77 Kč. Žalovaný je fyzickou osobou, která se stala poplatníkem v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění. Žalovaný se stal poplatníkem televizních poplatků, neboť v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jako provozovatele televizního vysílání ze zákona, nereagoval, proto žalobkyněho dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Žalovaný jako poplatník televizních poplatků je povinen platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný dluží televizní poplatky za měsíce 12/ 2022 – 5/ 2023 v úhrnné výši 810 Kč, když měsíční poplatek je 135 Kč. Na výzvu k zaplacení žalovaný nereagoval. 2. Soud rozhodl o žalobě dle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil, i když na tyto následky byl upozorněn. 3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 4. Žalobkyně předložila listinné důkazy – výzvu k přihlášení poplatníka, aby žalovaný objasnil důvody, proč nehradí televizní poplatky s upozorněním, že pokud nebude na výzvu reagovat do 30 dnů, bude zařazen do evidence poplatků s povinností hradit televizní poplatky, doručenku k této výzvě, oznámení žalobkyně o zařazení žalovaného do evidence poplatníků, neboť nereagoval na výzvu s tím, že první poplatek bude předepsán za měsíc 11/ 2022 a měsíční výše poplatku je 135 Kč, potvrzení o přihlášení žalovaného do evidence poplatníků televizního poplatku s tím, že žalovaná je poplatníkem televizních poplatků od ledna 2023, výzvu k zaplacení dlužných televizních poplatků, specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav uvedený v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný je od 11/ 2022 ze zákona poplatníkem televizních poplatků, které nezaplatil za shora uvedené období a dluží žalobkyni částku 810 Kč. Upomínkami byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z položkového rozpočtu bylo zjištěno, že náklady za upomínku činí 77 Kč. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byla upomenut o úhradu dlužné částky. 5. Z § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, vyplývá, že jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového či televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového či televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána oprávněně. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona, neboť na výzvu žalobkyně k přihlášení poplatníka televizního poplatku nereagoval, na důsledky byl žalobkyní upozorněn. Žalobkyně ho proto od 11/ 2022 zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. První poplatek byl stanoven za měsíc prosinec 2022. Televizní poplatek je stanoven ve výši 135 Kč. S ohledem na absenci tvrzení žalovaného o úhradě televizních poplatků či doložení, že se odhlásil z evidence poplatků, soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil včas, má žalobkyně právo podle § 1970 obč. zák. na úhradu zákonných úroků z prodlení, když výše úroků z prodlení vyplývá z § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požaduje přiznání úroků z prodlení pouze do dne podání žaloby a představují částku 75,28 Kč. Žalobkyně má právo na náklady, které vynaložila ve výši 77 Kč v souvislosti s výzvou o úhradu dlužné částky. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě se nejedná o specifickou, neřešenou či obtížnou věc, žalobkyni proto nebyly přiznány náklady za zastoupení advokátem, neboť nebyly potřebné k účelnému uplatnění či bránění práva. Žalobkyni byly přiznány náklady řízení dle § 151/3 o.s.ř. jako nezastoupenému účastníkovi v souladu s ust. § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2005 Sb., v platném znění, a to za úkon v paušalizované výši 100 Kč (sepis návrhu) a za zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Žalovaný je povinen uhradit náklady řízení ve výši 500 Kč k rukám zástupce žalobkyně, která je zastoupená advokátem, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 149/1 o.s.ř. a § 160/1 o.s.ř.