16 C 296/2023-37 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 12 501 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu vyplývajícího z nájemní smlouvy ze dne , datum, .2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Dne 11. 9. 2023 uznala žalovaná vůči žalobci svůj dluh ve výši 25 000 Kč vyplývající z nájemní smlouvy ze dne , datum, . V rámci uznání dluhu se žalovaná zavázala uhradit výše uvedenou dlužnou částku v pravidelných splátkách po 4 167 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném měsíci a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná se dostala do prodlení, neboť žalobci neuhradila první, druhou a třetí splátku. Žalobce proto před podáním žaloby neúspěšně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 501 Kč.5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého, uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná platně uznala co do důvodu i výše dne 11. 9. 2023 vůči žalobkyni dluh ve výši 25 000 Kč, přičemž v rámci uznání dluhu se žalovaná zavázala uhradit výše uvedenou dlužnou částku v pravidelných splátkách po 4 167 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném měsíci a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná se dostala do prodlení, neboť žalobci neuhradila první, druhou a třetí splátku. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost dosud nesplnila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to i s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 501 Kč od 11. 12. 2023 do zaplacení.7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 6 990 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2,5 úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, ½ úkonu - výzva k plnění) ve výši 1 620 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby, a z 21 % DPH ve výši 1 040 Kč (počítáno ze základu ve výši 4 950 Kč).