20 C 168/2023-51 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 122 195 Kč s příslušenstvím představující úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského jdoucí z částky 152 195 Kč od 23. 12. 2020 do 28. 6. 2021, tedy zahrnující část dlužného plnění ve výši 30 000 Kč uhrazeného s prodlením a dále tentýž úrok jdoucí z dosud neuhrazené částky 122 190 Kč ode dne následujícího, tj. od 29. 6. 2021 do zaplacení a dalšího příslušenství ve výši 1 200 Kč představující paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se v dále popsaném případě jedná o vztah mezi podnikateli. Žalobu odůvodnila tím, že jako zhotovitel (subdodavatel) s žalovanou uzavřela v ústní formě smlouvu o dílo na provedení montážních prací v podobě elektroinstalací rodinného domu v obci , Anonymizováno, v SRN s tím, že za provedené dílo se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit celkovou cenu ve výši 304 390 Kč v souladu s cenovou nabídkou zaslanou prostřednictvím e-mailu před započetím prací. Cenovou nabídku žalovaná odsouhlasila rovněž prostřednictvím e-mailové komunikace dne , datum, . Úhrada odměny za dílo byla podle žalobkyně smluvená prostřednictvím dvou plateb s uhrazením druhé poloviny po dokončení díla. Žalobkyně vystavila dne , datum, zálohovou fakturu č. , hodnota, s uvedenou celkovou cenou díla znějící na polovinu celkové ceny díla, tedy na částku 152 195 Kč. Poslední zmíněnou částku žalovaná uhradila ve dvou platbách, a sice dne 29. 6. 2020 ve výši 140 000 Kč a dne 1. 7. 2020 ve výši 12 195 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že popsané dílo řádně zpracovala a předala, zatímco zálohovou fakturu č. , hodnota, vystavenou dne , datum, žalovaná uhradila, a doplacení ceny díla po jeho předání již neproběhlo. Vystavenou fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, se splatností 22. 12. 2020 znějící na 152 195 Kč, tedy na doplatek ceny díla, která byla žalované řádně doručena dne 10. 12. 2020, již žalovaná tedy neuhradila. Žalovaná přistoupila pouze k částečné úhradě posledně označené faktury a to po několika urgencích, a k částečné úhradě došlo bankovním převodem dne 29. 6. 2021, kdy žalovaná uhradila 30 000 Kč označené variabilním symbolem shodným s číslem uvedené faktury a poznámkou ve znění ,,, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, tedy se jménem jednatele žalované. K úhradě na jistině dluhu tedy zbývá 122 195 Kč, avšak žalovaná dluh v této výši popírá.2. O žalobkyní uplatněném nároku rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 1. 3. 2024, č. j. 20 C 168/2023 - 42, kterým žalobě vyhověl. Jak však vyplývá z odůvodnění označeného rozsudku v porovnání s vymezenými žalobními požadavky, opomenul zdejší soud rozhodnout o části uplatněného příslušenství, a to o shora zmíněné paušální náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.3. Podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Jak již shora zmíněno, soud požadavku žalobkyně plně vyhověl, tedy shledal její nárok oprávněným co do důvodu i výše, a z tohoto důvodu dále dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejichž výši s ohledem na citované ustanovení zmíněného nařízení vlády nemusí žalobkyně prokazovat. V daném případě se tedy jedná o minimální výši nákladů v paušálně stanovené výši, a soud z tohoto důvodu postupem podle ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř., který sice již nabyl právní moci, ale o jehož doplnění v mezidobí požádala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce, který podáním doručeným zdejšímu soudu dne 9. 4. 2024 vyslovil souhlas s doplněním rozsudku o nerozhodnutou část předmětu řízení, a to bez nařízení ústního jednání, přičemž s tímto procesním postupem mlčky souhlasila rovněž žalovaná.4. Jelikož tento doplňující rozsudek představuje rozhodnutí, jimž se řízení končí, rozhodoval soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. dále o náhradě nákladů řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku. V daném případě by právo na náhradu nákladu řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. měla žalobkyně jako úspěšný účastník sporu. Účastníkům však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu v daném řízení nemá.5. Z důvodu hospodárnosti soud v rámci řízení o vydání doplňujícího rozsudku rozhodl rovněž o vydání opravného usnesení postupem dle ustanovení § 164 o. s. ř., dle kterého předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnost. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech v rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. V daném případě soud shora označený rozsudek vyhlásil při ústním jednání dne 1. 3. 2024 a o výši nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni rozhodl tak, že bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, tedy postupem podle ustanovení dle § 151 odst. 5 o. s. ř. rozhodl v okamžiku vyhlášení rozsudku pouze o základu těchto nákladů řízení, a výši tedy ponechal na písemné vyhotovení rozhodnutí. Jak je zjevné z odstavce sedmého písemného odůvodnění rozsudku, soud přiznal žalobkyni náhradu nákladu řízení mj. v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 174 Kč. Soud však učinil početní chybu a k dalším oprávněným nákladům poslední zmíněnou částku nepřičetl. Tuto chybu v počtech soud tedy opravil tímto opravným usnesením (výrok pod bodem III tohoto rozhodnutí).