42 C 172/2024-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „banka“) a společností , právnická osoba, , společnost , Anonymizováno, následně zanikla bez likvidace, když její jmění přešlo na žalobkyni, která vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti.Banka uzavřela dne , datum, se žalovanou rámcovou smlouvu o finančních službách, dále dne , datum, smlouvu o účtu a následně dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru. Úvěrový limit kontokorentního úvěru činil 1 000 Kč, sjednaný úrok činil 18,90% ročně, žalovaná se zavázala nepřekročit sjednanou výši kontokorentu, což porušila a vznikl tak nepovolený debetní zůstatek 4 163,52 Kč, svůj dluh žalovaná nevyrovnala a banka tak převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. , č. účtu, a úvěr k datu 2.2.2022 zesplatnila. Úroky a poplatky spojené s vedením účtu a poskytnutím úvěru banka účtovala žalované v souladu s platným ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami.Žalobou uplatněná částka se skládá z:- Nepovolené přečerpání v částce 4 089,35 Kč- Kapitalizované úroky a úroky z prodlení v částce 74,17 KčPříslušenství pak představuje sjednaný úrok a úrok z prodlení z částky 4 163,52 Kč od 3.2.2022 do zaplacení.Žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaná nereagovala ani poté, co jí byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ustanovením § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z tohoto důvodu žalobkyni nezbývá než svůj nárok uplatnit u soudu.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Rámcovou smlouvu o finančních službách ze dne , datum, s Smlouvu o účtu z téhož data, na základě kterých vedla banka pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, , dále smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne , datum, uzavřenou mezi bankou a žalovanou na základě žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu z téhož data. Ve smlouvě o kontokorentním úvěru se banka zavázala poskytnout žalované úvěr až do 1 000 Kč, a to přečerpáním jejího běžného účtu do povoleného debetu. Úroková sazba poskytnutého úvěru činí 18,9% ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 166,78%. Výpisem z běžného účtu žalované za období 12/2021 až 2/2022 žalobkyně prokázala přečerpání účtu do debetního zůstatku 4 089,35 Kč. K důkazu doložila žalobkyně rovněž všeobecné obchodní podmínky, které tvoří její nedílnou součást uzavřených smluv. Oznámení o zesplatnění úvěru je ze dne 3.2.2022 a je spojeno s výzvou k úhradě dluhu, odeslání této písemnosti podložila žalobkyně dokladem o jejím odeslání žalované. Žalobkyně dále k důkazu předložila tabulku v programu Excel nadepsanou „Podklady pre súdné konanie“, jedná se o interní listinu vytvořenou předchůdkyní žalobkyně.Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, , kterou žalobkyně doložila i se seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno. Společnost , Anonymizováno, následně zanikla bez likvidace, když její jmění přešlo na žalobkyni, která vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti, což vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku.Předžalobní výzva ze dne 30.1.2023 a byla žalované zaslána prokazatelně. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho.4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalované poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, když překročila povolený debetní zůstatek na svém účtu, k zesplatnění úvěru došlo ke dni 2.2.2022 v souladu se Smlouvou. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 4 089,35 Kč (dlužná jistina úvěru), stejně jako sjednaného úroku, a to jednak v již kapitalizované formě ve 74,17 Kč, (tedy za období, od kdy žalovaná přestala úrok hradit, až do data vyčíslení pohledávky za účelem soudního vymáhání), jednak i úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 4 163,52 Kč od 3.2.2022 do zaplacení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyně úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 163,52 Kč od 3.2.2022do zaplacení. Je proto nepochybné, že v dané době již žalovaná byla v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala tvrzené žalobní skutečnosti a žaloba byla soudem posouzena jako důvodná.V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 soud konstatuje, že ačkoliv se žalobkyně v žalobě důsledně nezaobírala otázkou prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, nelze shrnout, že žalovaná nebyla schopná úvěr splácet. Dle výše uvedeného rozhodnutí platí, že smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Navíc je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované a měla tedy přehled o příjmech a výdajích žalované.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 163,52 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl ve shodě s rozhodovací praxí nadřízeného odvolacího soudu k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů.6. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.