42 C 315/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5% denně z částky 27 000 Kč od 1.9.2023 do zaplacení, žalovaný dle tvrzení žalobce dne , datum, písemně uznal svůj dluh vůči žalobci v částce 27 000 Kč s příslušenstvím co do důvodu i výše, jedná se o dluh plynoucí z neuhrazeného nájemného bytu 2+1 na adrese , adresa, ve vlastnictví žalobce. Nad rámec jednostranného uznání dluhu měl žalovaný se žalobcem uzavřít téhož dne i písemnou dohodu o splácení výše uvedeného dluhu, když dlužná částka měla být uhrazena nejpozději do 31.8.2023 V rámci této dohody si žalobce se žalovaným pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení. Ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Při ústním jednání před soudem žalobce setrval na podané žalobě, žalovaný žalobní nárok zcela neuznal, neboť listinu s uznáním dluhu a dohodu o jeho splácení žalovaný sice podepsal, nicméně v této době již dluh neexistoval ve výši 27 000 Kč. Od této částky je třeba odečíst částku cca 10 000 Kč až 12 000 Kč coby náklady, které žalovaný vynaložil na zhodnocení bytové jednotky ve vlastnictví žalobce a dále částku 2 000 Kč, kterou v hotovosti předal , jméno FO, – zástupci žalobce pro správu nemovitostí, se kterým žalovaný jednal. Soud poučil žalovaného, že ohledně uznání dluhu co do jeho důvodu i výše platí vyvratitelná právní domněnka existence dluhu, v případě, že žalovaný tvrdí, že dluh ve výši 27 000 Kč v době jeho uznání neexistoval, je na žalovaném, aby toto své tvrzení prokázal, unesení důkazního břemene nemůže být založeno na pouhém popření existence dluhu.3. Žalobkyně k důkazu předložila listinu nazvanou Uznání dluhu a dohoda o úhradě ze dne , datum, , listina obsahuje podpis žalobkyně a žalovaného, což žalovaný potvrdil, její předmět odpovídá skutkovým tvrzením žalobkyně uvedeným v odstavci č. 1 odůvodnění tohoto rozsudku, na předžalobní upomínku ze dne 25.10.2023, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, žalovaný nereagoval.Žalovaný po poučení soudu o povinnosti žalovaného prokázat neexistenci dluhu ve výši tvrzené žalobkyní ke dni , datum, navrhl provedení listiny stvrzující předání částky 2 000 Kč , jméno FO, , dále navrhl k důkazu komunikaci prostřednictvím aplikace Messenger a WhatsApp probíhající mezi žalovaným a žalobcem, resp. s jejím zástupcem , jméno FO, týkající se zápočtu nájemného oproti nákladům na zhodnocení bytové jednotky žalobce. Tyto důkazy měl žalovaný předložit nejpozději do začátku dalšího ústního jednání, na které se však žalovaný nedostavil a pokud o jeho obranu, neunesl tedy břemeno důkazní.4. Zjištěný skutkový stav soud posuzoval po právní stránce dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“ a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, a to pokud jde o žalovanou jistinu. Podle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Pokud jde o sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné částky, nepovažuje jej soud za souladný s dobrými mravy. Dle nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3194/2018 je sazba smluvního úroku z prodlení v takové výši v rozporu s dobrými mravy, důsledkem této skutečnosti je neplatnost tohoto konkrétního ujednání o úroku z prodlení mezi účastníky, které je oddělitelné od ostatních platných částí dohody o splácení dluhu, v části sjednaného úroku z prodlení tedy soudu nezbylo, než žalobu částečně zamítnout. Dlužník však prokazatelně v prodlení s úhradou dlužného nájemného byl a proto žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského, resp. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., Podle § 588 o.z. platí: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek...“ Podle § 576 o.z. platí: „Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.“5. Žalovaný byl tedy povinen uhradit žalobkyni jistinu v podobě částky 27 000 Kč, kterou jakožto svůj dluh uznal co do důvodu i výše, dále příslušenství ve formě úroku z prodlení dle § 1970 o.z., který žalobkyně požaduje od 1.9.2023 do zaplacení, když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na neunesení břemene důkazního na straně žalovaného a dále vzhledem k uznání dluhu žalovaného v písemné podobě, má soud za to, že dluh žalovaného v době uznání dluhu trval a trvá i nadále, žaloba je důvodná a uložil žalovanému dluh uhradit.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 364,95 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 000 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a dvakrát účast u ústního jednání před soudem) a z částky 1 090 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis předžalobní upomínky) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 861,80 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 1. 2024 náhrada 1 930,90 Kč za 168 ujetých km v částce 1 330,90 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6, l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 2. 2024 náhrada 1 930,90 Kč za 168 ujetých km v částce 1 330,90 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 171,80 Kč ve výši 3 186,08 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.7. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.