42 C 54/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se po žalovanému domáhala zaplacení částky 90 Kč s příslušenstvím, žalobu odůvodnila tak, že žalovaný využil dne , datum, lékařskou pohotovostní službu žalobkyně, za což mu vznikla povinnost uhradit regulační poplatek ve výši 90 Kč. Žalovanému byl regulační poplatek vyúčtován dokladem č. , číslo, , VS , var. symbol, , splatným dne , datum, . Žalovaný uvedený dluh písemně uznal dne , datum, . Žalovaný však uvedenou pohledávku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.3. Z listin založených žalobkyní k důkazu soud dospěl k níže uvedeným skutkovým závěrům. Žalobkyně, coby zdravotnické zařízení, poskytla žalovanému, coby fyzické osobě, zdravotní péči dne 6.12.2020 dle § 16a odst. 1 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a žalovanému vznikla ve smyslu týchž ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit žalobkyni regulační poplatek ve výši 90 Kč za poskytnutou zdravotní péči (pohotovostní službu). Žalovanému byl regulační poplatek vyúčtován daňovým dokladem č. , číslo, , splatným dne , datum, . Žalovaný dluh písemně uznal co do důvodu a výše dne , datum, . Žalované byla zaslána výzva před podáním žaloby dne 2.6.2021.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni dlužnou částku, uložil soud žalovanému tuto povinnost dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. a), b), resp. c) a § 16a odst. 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to včetně zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.