42 C 90/2024-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2023 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (změna názvu, dříve , právnická osoba, .), jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která následně tu samou pohledávku postoupila dále na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2023 žalobkyni, coby postupníkovi a novému věřiteli.Původní věřitel uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, částku ve výši 4 700 Kč, částka byla poskytnuta žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, , žalobkyně v žalobě požaduje uhrazení pouze jistiny úvěru a úroku z prodlení od 14.12.2016 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru.Žalobkyně zaslala dne 11.1.2024 žalovanému předžalobní upomínku, dluh nebyl přesto žalovaným uhrazen.2. Opatrovnice žalovaného se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila k důkazu Smlouvu o spotřebitelském úvěru výše popsanou, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, částku ve výši 4 700 Kč, coby úvěr, smlouva je úročena sazbou 457,5% ročně, splatnost dluhu je stanovena na 13.12.2016, další smluvní poplatky a pokuty sjednané ve Smlouvě žalobkyně nepožaduje, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 4 380%. Dle výpisu z obchodního rejstříku došlo u předchůdkyně žalobkyně ke změně obchodní firmy, původně , právnická osoba, ., nově , právnická osoba, . Soud nečinil dle návrhu žalobkyně dotaz u banky žalovaného, aby zjistil, zda-li výše uvedený účet je skutečně účtem žalovaného, a to s ohledem na omezenou svéprávnost žalovaného, která předurčila výsledek řízení, dotaz by byl nadbytečný. Předžalobní výzva ze dne 11.1.2024 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2024 vyhotovené postupitelem. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávek, obě obsahují v příloze seznam postupovaných pohledávek. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.4. Rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, č.j. 14 Nc 22025/2015-66 ze dne 24.10.2016, který nabyl právní moci dne 10.12.2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl omezen na svéprávnosti mimo jiné tak, že není způsobilý nakládat s finančními prostředky nad 300 Kč měsíčně, nakládat se svým majetkem a uzavírat smlouvy v hodnotě nad 300 Kč, zároveň mu byla jmenována opatrovnice. Omezení svéprávnosti bylo následně prodlouženo soudem v roce 2020 na další 3 roky. Dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, zpracovaného pro účely výše uvedeného soudního rozhodnutí je žalovaný paranoidní schizofrenik se sklonem k chorobné hráčské aktivitě bez schopnosti tuto ubrzdit, vlivem nemoci má téměř vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti, zcela vymizelé má ovládací schopnosti, pokud jde o hráčskou aktivitu, v oblasti finanční mu hrozí vážná újma ekonomická, ale i druhotně sebevražedné jednání, není schopen samostatně spravovat své jmění. Není schopen uzavírat půjčky a smluvní akty, je sice schopen smlouvám porozumět, není však schopen dovodit jejich dopad na svůj život. Rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, č.j. 40 P 173/2016-317 ze dne 16.6.2023 byla prodloužena doba omezení svéprávnosti žalovaného na dobu tří let od právní moci posledního rozsudku.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:V souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 581 o. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá.V souladu s ustanovením § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.V souladu s ustanovením § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).V souladu s ustanovením § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že před uzavřením Smlouvy došlo k omezení svéprávnosti žalovaného. Smlouva je tedy s ohledem na ustanovení § 581 neplatná, neboť ji uzavřela osoba omezená ve svéprávnosti, která k tomuto nebyla způsobilá. I přes skutečnost, že žalovanému na účet byly dle tvrzení žalobkyně poskytnuty finanční prostředky, nelze bez dalšího uzavřít, že se mu dostalo bezdůvodného obohacení. Žalovaný nebyl schopen nakládat s těmito prostředky jako s majetkovou hodnotou, kterou jim přikládá svéprávný jedinec. Žalovaný při uzavírání Smlouvy jednal plně pod vlivem svého duševního onemocnění, z výše uvedeného znaleckého posudku vyplývá, že žalovaný veškeré peníze, které měl k dispozici, prohrál. Tento typ jeho jednání je pro něj sociálně ruinační, a vede k jeho zadlužení. Hospodařit s finančními prostředky může žalovaný pouze do výše tzv. kapesného, dle znaleckého posudku není schopen porozumět důsledkům uzavření smluv o půjčce. V souladu s nálezem Ústavního soudu II. ÚS 1292/21 ze dne 7.9.2021 pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Soud nepovažuje nárok na bezdůvodné obohacení vůči žalovanému s ohledem na jeho psychický stav za souladný s dobrými mravy. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl – viz výrok I tohoto rozsudku.7. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měla právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Žalovaný a jeho opatrovnice však náhradu nákladů řízení neuplatnili, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.