45 C 206/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 8 372,91 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), jako dodavatel a žalovaný jako odběratel spolu dne 6.8.2015 uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále také „Smlouva“), na základě které se , Anonymizováno, zavázala žalovanému dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , a tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách elektřiny. Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb , Anonymizováno, žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 14.08.2020 do 14.08.2021 při spotřebě celkem 62.192 MWh ve výši 12184,05 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 9200 Kč činí konečná dlužná částka 2984,05 Kč) na základě faktury č. , číslo, . Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy neuhrazením dlužných částek, a tak postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovaným. Dluh se stal splatný dne 09.09.2021. Žalovaný na tento svůj dluh ničeho neuhradil, dlužná částka tak činí 2 984,05 Kč. Dále došlo následně k vyúčtování dodaných služeb , Anonymizováno, žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 15.08.2021 do 17.01.2022 při spotřebě celkem 0.871 MWh ve výši 5388,86 Kč, na základě faktury č. , číslo, . Dluh se stal splatný dne 16.02.2022. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, dlužná částka tak činí 5 388,86 Kč. Dne 13. 10. 2017 došlo mezi , Anonymizováno, a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, kdy pohledávky, které jsou předmětem tohoto návrhu, byly včetně veškerého příslušenství postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 19.4.2024, kdy byla připsána kupní cena na účet , Anonymizováno, . O této skutečnosti ČEZ žalovaného vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2024, a žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, a žalovaným byla uzavřena dne , datum, Smlouva o sdružených službách k odběrnému místu na adrese na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , na dobu určitou (24 měsíců) s automatickou prolongací (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny č. , Anonymizováno, ). Žalovaný v období od 14.08.2020 do 14.08.2021 při spotřebě celkem 62.192 MWh ve výši 12184,05 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 9200 Kč činí konečná dlužná částka 2984,05 Kč), a v období od 15.08.2021 do 17.01.2022 při spotřebě celkem 0.871 MWh ve výši 5388,86 Kč, vznikl mu tak nedoplatek v celkové výši 8372,91 Kč, na který mu byly vystaveny faktury č. , číslo, na částku ve výši 2 984,05 Kč za období od 14.08.2020 do 14.08.2021 se splatností ke dni 9. 9. 2021, a č. , číslo, na částku ve výši 5 388,86 Kč za období od 15.08.2021 do 17.01.2022 (prokázáno fakturami č. , číslo, , a č. , číslo, ). Žalovaný se dostala do prodlení s placením svého závazku vůči , Anonymizováno, , a proto , Anonymizováno, upomínala žalovaného k úhradě záloh/faktur po splatnosti, kdy takto ji vyzvala mj. upomínkami ze dne 27.9.2021, a 6.12.2021 (prokázáno upomínkami ze dne 27.9.2021, a 6.12.2021). , Anonymizováno, následně postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 a to s účinností ke dni 19. 4. 2024, kdy byla připsána kupní cena na účet , Anonymizováno, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2017 a potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 19.4.2024). Postoupení pohledávky oznámil postupitel společně s žalobkyní žalované (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.4.2024). Dne 24.4.2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou doporučeným dopisem k uhrazení závazku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 24.4.2024 vč. podacího lístku z téhož dne).4. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) vznikla právní předchůdkyni žalobkyně , Anonymizováno, povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrového místa, kterou splnila, a žalovanému naopak povinnost za odebranou elektřinu , Anonymizováno, zaplatit, přičemž žalovaný svůj závazek ze smlouvy neplnil řádně a včas. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena mimo jiné také projednávaná pohledávka původní věřitelky , Anonymizováno, za žalovaným z titulu neuhrazených dodávek elektrické energie. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by svou smluvně převzatou povinnost splnil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaný dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých pohledávek, který činí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 8,5 % ročně z částky 2 984,05 Kč, a 11,75 % ročně z částky 5 388,86 Kč.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 372,91 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky z těchto částek Kč ve výši 189 Kč.6. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ a. t.), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 201