45 C 21/2024-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 17 066 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), jako dodavatel a žalovaný jako odběratel spolu dne , datum, uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , Anonymizováno, (dále také „Smlouva“), na základě které se , Anonymizováno, zavázala žalovanému dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách elektřiny. Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb , Anonymizováno, žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 17. 8. 2019 do 17. 8. 2020 při spotřebě celkem 6.121 MWh ve výši 35 743,80 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 3 460 Kč činí konečná dlužná částka 32283,80 Kč) na základě faktury , Anonymizováno, . Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy neuhrazením dlužných částek, a tak postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovaným. Dluh se stal splatný dne 8. 9. 2020. Dále došlo následně k vyúčtování dodaných služeb , Anonymizováno, žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 18. 8. 2020 do 5. 3. 2021 při spotřebě celkem 0.407 MWh ve výši 3 160,31 Kč, na základě faktury 2107495263. Dluh se stal splatný dne 23. 3. 2021. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dne , datum, došlo mezi , Anonymizováno, a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, kdy pohledávky, které jsou předmětem tohoto návrhu, byly včetně veškerého příslušenství postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 25. 5. 2023, kdy byla připsána kupní cena na účet , Anonymizováno, . O této skutečnosti , Anonymizováno, žalovaného vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2023, a žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, a žalovaným byla uzavřena Smlouva o sdružených službách k odběrnému místu na adrese na adrese , adresa, , s tím, že žalovaná se zavázala platit , Anonymizováno, měsíční zálohy ve výši 1 000 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny č. , tel. číslo, ). Žalovaný v období od 17. 8. 2019 do 17. 8. 2020 odebral elektřinu za 35 743,80 Kč, a v období od 18. 8. 2020 do 5. 3. 2021 odebral elektřinu za 3 160,31 Kč, přičemž na zálohách uhradil 3 460 Kč, vznikl mu tak nedoplatek v celkové výši 32 283,80 Kč, na který mu byly vystaveny faktury č. , hodnota, na částku ve výši 32 283,80 Kč za období od 17. 8. 2019 do 17. 8. 2020 se splatností ke dni 8. 9. 2020, a č. 2107495263 na částku ve výši 3 160,31 Kč za období od 18. 8. 2020 do 5. 3. 2021 (prokázáno fakturami č. , hodnota, , a č. , hodnota, ). Žalovaný se dostala do prodlení s placením svého závazku vůči , Anonymizováno, , a proto , Anonymizováno, upomínala žalovaného k úhradě záloh/faktur po splatnosti, kdy takto ji vyzvala mj. upomínkami ze dne 24. 9. 2020, a 16. 2. 2021 (prokázáno upomínkami ze dne 24. 9. 2020, a 16. 2. 2021). , Anonymizováno, následně postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným na základě smlouvy ze dne , datum, a to s účinností ke dni 25. 5. 2023, kdy byla připsána kupní cena na účet , Anonymizováno, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, a potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 30. 5. 2023). Postoupení pohledávky oznámil postupitel společně s žalobkyní žalované (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 6. 2023). Dne 7. 6. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou doporučeným dopisem k uhrazení závazku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne).4. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) vznikla právní předchůdkyni žalobkyně , Anonymizováno, povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrového místa, kterou splnila, a žalovanému naopak povinnost za odebranou elektřinu , Anonymizováno, zaplatit, přičemž žalovaný svůj závazek ze smlouvy neplnil řádně a včas. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena mimo jiné také projednávaná pohledávka původní věřitelky , Anonymizováno, za žalovaným z titulu neuhrazených dodávek elektrické energie. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by svou smluvně převzatou povinnost splnil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaný dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který činí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 8,25 % ročně.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 596 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 418 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 444,11 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky z těchto částek Kč ve výši 378 Kč.6. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ a. t.), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ se bude zpravidla jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individua