45 C 25/2024-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 320 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 23 320 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, a to s odůvodněním, že Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, , a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, (žalobkyně navrhla provedení důkazu touto listinou). Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. , právnická osoba, je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 30. 9. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru, a z případného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 320 Kč.2. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se zástupce žalobce omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ bez přítomnosti účastníků, věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.3. Soud žalobce vyzval přípisem ze dne 16. 1. 2024, který byl právnímu zástupci žalobkyně doručen dne 18. 1. 2024 k tomu, aby soudu zaslal překlad předloženého důkazu listiny nazvané „, Anonymizováno, “ s tím, tato listina je soudu předložena v anglickém jazyce, že tento důkaz může soud provést (pokud s tím, žalovaný bude souhlasit), ale nebude k němu přihlížet. Na tento přípis soudu však právní zástupce žalobce nijak nereagoval.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, , dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 30. 9. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Soud však z předložených důkazů nezjistil, že by pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným přešla na žalobce. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:7. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od společnosti , právnická osoba, , vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně však v této věci neprokázala, že by na ni přešla pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným. Tuto skutečnost žalobkyně pouze tvrdila a navrhla tuto skutečnost prokázat smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Tuto však soudu nepředložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nezúčastnila soudního jednání nemohl jí soud poučit podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., o tom, že neprokázala nabytí pohledávky za žalovaným od společnosti , právnická osoba, Žalobkyně též nereagovala na výzvu soudu, aby předložila překlad listiny „, Anonymizováno, “ do českého jazyka. Důkaz listinou v cizím jazyce, soud sice provedl, ale nepřihlížel k ní (jak byl žalobce soudem upozorněn), neboť její obsah není pro soud srozumitelný. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. V daném případě žalobce nebyl účasten právního vztahu vyplývajícího z výše uvedené smlouvy o úvěru, a soud tak dospěl k závěru, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován.8. Soud upřesňuje, že věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016).9. V návaznosti na výše uvedené tedy soud opakuje, že má za to, že aktivní legitimace k podání žaloby žalobkyni v tomto případě nesvědčí.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Žalovaní sice byli v tomto sporu zcela úspěšní, jelikož podaná žaloba byla na základě výše uvedeného zamítnuta, ale žádné reálné soudní výlohy jim nevznikly, neboť byli po celou dobu trvání tohoto řízení zcela nekontaktní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ale dosud mu žádné náklady řízení nevznikly, neboť v řízení dosud byl po celou dobu trvání řízení zcela nečinný.