7 C 199/2024-43 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl, když žalovaný, jako občan Evropské unie byl v České republice zaměstnán u společnosti Wieland Electric s.r.o. (dále jen „zaměstnavatel“). Zaměstnavatel přihlásil žalovaného z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobce v období od 03.09.2018, jak vyplývá z písemného podání zaměstnavatele „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ 09/2018, do 21.05.2019, jak vyplývá z písemného podání zaměstnavatele „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ 05/2019. Žalovaný byl jako cizinec u žalobce evidován pod číslem pojištěnce , Anonymizováno, . Jedním ze základních principů evropského koordinačního práva je aplikace právního řádu jednoho státu výslovně uvedená v čl. 11 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 883/2004“). Podle čl. 11 odst. 3 písm. a) Nařízení č. 883/2004 na zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné v členském státě se vztahují právní předpisy tohoto členského státu. Tyto osoby jsou tedy pojištěny ve státě výkonu výdělečné činnosti. Z tohoto důvodu byl žalovaný ve shora uvedeném období pojištěn v České republice podle českých právních předpisů, pouze však po dobu trvání tohoto zaměstnání. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zák. č. 48/1997Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „ZVZP“), zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem. Ukončením zaměstnání zdravotní pojištění nezanikne pouze tehdy, pokud občan jiného členského státu Evropské unie po ukončení zaměstnání pobírá podle českých právních předpisů některou z peněžitých dávek uvedených v čl. 11 odst. 2 větě prvé Nařízení č. 883/2004 – např. podporu v nezaměstnanosti, nemocenskou nebo peněžitou pomoc v mateřství –což však u žalovaného nebylo zjištěno. Podle § 12 písm. j) ZVZP byl žalovaný povinen při zániku zdravotního pojištění do osmi dnů vrátit žalobci průkaz pojištěnce vydaný žalobcem – Evropský průkaz zdravotního pojištění (dále jen „EHIC“). Právo používat tento EHIC žalovanému příslušelo jen po dobu jeho účasti na veřejném zdravotním pojištění u žalobce, tedy pouze po dobu jeho zaměstnání. Dále byl žalovaný povinen podle čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a podle čl. 3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 987/2009“) oznámit žalobci změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný však ani jednu z výše citovaných povinností nesplnil, navíc se v období od 10.09.2020 do 16.09.2020 se při čerpání zdravotních služeb v zahraniční, konkrétně na Slovensku, neoprávněně prokazoval žalobcem vydaným EHIC, přestože v té době pojištěncem žalobce nebyl. Podle evropského koordinačního práva probíhá mezistátní přeúčtování nákladů na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím příslušných styčných míst (srov. čl. 66 odst. 2 Nařízení č. 987/2009). Pro Českou republiku je tímto styčným místem Kancelář zdravotního pojištění z.s., IČ 70938393, se sídlem v Praze, náměstí Winstona Churchilla 1800/2 (dále jen „Kancelář zdravotního pojištění“), která vytvořila a spravuje komplexní společný informační systém umožňující elektronickou komunikaci mezi českým systémem veřejného zdravotního pojištění a ostatními státy – Acces Point Kanceláře zdravotního pojištění (dále jen „AP KZP“). Žalobci bylo Kanceláří zdravotního pojištění předloženo Vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky (formulář N080E), vyhotovené dne 10.11.2021, v celkové výši 53 548,80 Kč, referenční číslo , číslo, , zahrnující celkem 6 případů zdravotních služeb čerpaných na území Slovenska (kód státu SK). V této částce jsou zahrnuty náklady na zdravotní služby poskytnuté žalovanému , Jméno zainteresované osoby 0/0, poskytovateli zdravotních služeb v období od 10.09.2020 do 16.09.2020, které činily částku v celkové výši 9 858,33 Kč a byly uhrazeny dne 10.12.2021 , právnická osoba, . Konkrétně se jednalo o náklady na hospitalizační péči ve výši 9 723,74Kč, a ostatní péči ve výši 134,59 Kč. Žalovaný se při poskytování těchto zdravotních služeb prokázal průkazem EHIC č. , číslo, s platností do 31. 11. 2020 vydaným žalobcem. Žalobci proto nezbylo, než postupovat v souladu s čl. 2 odst. 2 rozhodnutí Administrativní komise č. 189 ze dne 18.6.2003 (2003/751/EC) ve spojení s přílohou I. bodem 3.5.4. rozhodnutí Administrativní komise č. 190 ze dne ze dne 18.6.2003 (2003/752/EC), která obsahuje výklad pojmu „platnost EHIC“. Žalobce dne 10.12.2021 uhradil na účet Kanceláře zdravotního pojištění částku vyúčtovanou v celkové výši 53 548,80 Kč, která zahrnuje i částku odpovídající zdravotním službám čerpaným žalovaným na Slovensku. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce vynaložil náklady na zdravotní služby v celkové výši 9858,33 Kč v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, má proto ve smyslu § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo vůči žalovanému na náhradu těchto nákladů. Žalobce vyzval k úhradě tohoto dluhu žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 21.02.2023, a to ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne doručení výzvy. Předžalobní upomínka byla doručena dne 24.3.2023. Žalovaný do dnešního dne dluh neuhradil.Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Vzhledem k tomu, že ve věci je obsažen mezinárodní prvek, spočívající v občanství žalovaného, který je státním občanem Slovenska, zabýval se nejprve soud otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Ta je založena zněním čl. 7 odst. 2¨Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Obecná příslušnost podle Nařízení Brusel I Bis je dána u soudu místa bydliště žalovaného (je-li toto v některém ze členských států). Žalovaný má evidované bydliště v centrální evidenci obyvatel na území obvodu Okresního soudu v Sokolově.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z hromadného oznámení zaměstnavatele 09/2018 ze dne 19.11.2018 (přihlášení) a hromadného oznámení zaměstnavatele 05/2019 ze dne 24.06.2019 (odhlášení), vyplývá doba, po kterou byl žalovaný hlášen jako zaměstnanec na území ČR. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky (formulář N080E) ze dne 10.11.2021, referenční číslo , číslo, , vyhotoveným Kanceláří zdravotního pojištění a sestavou z informačního systému žalobce ze dne 11.11.2022 s názvem „Individuální výkazy – podrobný přehled“ vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče, mimo jiné i ve dnech 10.09-16.09.2020. Potvrzením o provedení platby ze dne 10.12.2021 má soud za prokázané, že žalobce uhradil náklady na zdravotní péči žalovaného v celkové částce 53 548,8 Kč.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2910 o.s.ř., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaný v rozporu se zákonem použil při čerpaní zdravotních služeb žalobcem vydaným EHIC, přestože v té době pojištěncem žalobce nebyl, a žalobce uhradil náklady na zdravotní péči žalovaného, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný je v prodlení s plněním finančního závazku. Žalobce má proto s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, jehož výši upravuje ustanovení § 2 nařízení vlády, číslo 351/2013, a to od data doručení předžalobní upomínky žalovanému.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst.