7 C 238/2024-18 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující byla žalovanému dne , datum, poskytnuta záchytná služba dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v Protialkoholní záchytné stanici , adresa, v Protialkoholní záchytné stanici , adresa, , která je provozována žalobcem (dále jen "PZS"). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobcem vystaven daňový doklad č. , číslo, ze dne , datum, , znějící na částku 3.000,- Kč, se splatností dne 23.01.2023. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne , datum, . Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn právním zástupcem předžalobní upomínkou, žalovaný přesto svůj dluh do dnešního dne neuhradil Dlužná částka se skládá z následujících položek s uvedením ceny: Poskytovaná zdravotní péče – 1.340,- Kč, Biochemie - 250,- Kč, 2 x Alkotest – 2 x po 90 Kč, celkem 180,- Kč, Zdravotnický materiál – 50,- Kč, Náklady na ubytování – 1.000,- Kč, Pití – 30,- Kč, Mycí a desinfekční prostředky – 150,- Kč, celkem 3.000,- Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně doložila Dohodu o uznání dluhu za pobyt na PAZS ze dne , datum, , fakturu č. , číslo, , předžalobní upomínku včetně dokladu o jejím podání na poště.Na podkladě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni částku 3 000 Kč, odpovídající nákladům na ošetření a pobyt v PAZS.Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Žaloba byla shledána důvodná, když z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Po uznání dluhu tedy žalobkyně již nemusí prokazovat jeho existenci (vznik závazku), ani jeho právní důvod, ani jeho trvání. Žalovaný naopak neprokázal, že závazek vůbec nevznikl nebo že zanikl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.