16 C 311/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky celkem ve výši 15 967,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 173,26 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 794,39 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení z titulu postoupené pohledávky představující nezaplacené služby za dodávky elektřiny a plynu dodávané právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ) do odběrného místa žalovaného na adrese , adresa, , a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, , kdy dle vyúčtovaní fakturou č. , číslo, činí dluh žalovaného 3 173,26 Kč, a dále na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne , datum, , kdy dle vyúčtovaní fakturou č. , číslo, činí dluh žalovaného 12 794,39 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Soud učinil z tvrzení žalobkyně a předložených listin následující skutkové závěry. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ) dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, , kdy za fakturační období od 3. 3. 2022 do 26. 1. 2023 při spotřebě celkem 2.468 MWh ve výši 16 513,26 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 13 340 Kč) činí dlužná částka 3 173,26 Kč, a to na základě faktury č. , číslo, . Dluh se stal splatný dne 14. 2. 2023 a žalovaný na něm neuhradil ničeho.5. Dále právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému plyn do odběrného místa na adrese , adresa, , na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne , datum, , kdy za fakturační období od 2. 3. 2022 do 29. 1. 2023 při spotřebě celkem 5.254 MWh ve výši 18 234,3 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 5 440 Kč) činí dlužná částka 12 794,39 Kč, a to na základě faktury č. , číslo, . Dluh se stal splatný dne 22. 2. 2023 a žalovaný na něm neuhradil ničeho.6. Obsahem jednotlivých smluv o dodávkách elektřiny a plynu byl především závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému sdružené dodávky elektřiny a plynu, tzn. dodávat sjednané množství elektřiny a plynu a zajistit distribuci těchto komodit do odběrných míst. Tomu na druhé straně odpovídal závazek žalovaného odebírat dodanou elektřinu a plyn a uhradit řádně a včas dohodnutou platbu za dodávky těchto komodit v souladu se smlouvami, právními předpisy a Všeobecnými obchodními podmínkami. Cena elektřiny a plynu se řídila platným Ceníkem dodavatele. Jednotlivá vyúčtování – faktury obsahují poučení žalovaného o možnosti reklamace. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu pro jednotlivé dlužné částky.7. Dne , datum, uzavřel předchůdce žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, pohledávky přešly na žalobkyni ke dni 30. 4. 2025, kdy byla připsána kupní cena na účet postupitele (právního předchůdce žalobkyně), kdy předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávek plynoucích z předmětných smluv uzavřených se žalovaným. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky a přílohou, která obsahuje seznam postoupených pohledávek, prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 7. 5. 2025, současně mu téhož dne byla zaslána předžalobní výzva, celkový dluh ve výši 15 967,65 Kč však žalovaný neuhradil.8. Na základě doložených důkazů a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky nebo o rozporu vyúčtování soud věc posoudil tak, že v souladu s § 50 a § 72 energetického zákona a § 2079 občanského zákoníku a uzavřenými smlouvami o sdružených službách dodávkách elektřiny a o sdružených dodávkách plynu předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému do shora uvedeného odběrného místa služby (elektrickou energii a plyn), za kterou žalovaný řádně nezaplatil, přičemž žalovanému vznikl za dodanou elektřinu za výše uvedené období dle faktury č. , číslo, , která je splatná, dluh ve výši 3 173,26 Kč, a za dodaný plyn za výše uvedené období dle faktury č. , číslo, , která je splatná, dluh ve výši 12 794,39 Kč, celkem tedy dluh ve výši 15 967,65 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradami jednotlivých plnění (viz skutková zjištění výše), má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Práva povinnosti z předmětných pohledávek na základě uzavřených smluv se žalovaným pak přešly na žalobkyni, kdy aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z doložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem , právnická osoba, a žalobkyní jako postupníkem. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif z tarifní hodnoty ve výši 15 967,65 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že v průběhu posledních let bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin, přičemž současně jde o postoupené pohledávky. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat jí požadované náklady v celé výši. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 advokátního tarifu s poukazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, je třeba konstatovat, že zdejší soud se s tímto právním názorem neztotožňuje a není jím vázán.10. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.