20 C 60/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 2 430 Kč s příslušenstvím jako dlužných televizních poplatků za měsíce duben až prosinec roku 2023 a leden až září roku 2024 vždy po 135 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského jdoucího z každé jednotlivé dlužné platby ode dne následujícího po její splatnosti do 18. 6. 2025 s tím, že takto stanovený úrok z prodlení představuje po zaokrouhlení na celé koruny dolů 522 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že: „Žalobkyně je právnická osoba zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o , Anonymizováno, , ve znění pozdějších právních předpisů, nezapsaná v obchodním rejstříku a v řízení je zastoupena právním zástupcem – advokátem. Žalobkyně poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu. Hlavním zdrojem financování veřejné služby jsou televizní poplatky. Žalovaný je fyzická osoba – poplatník televizního poplatku, který oznámil žalobkyni, že se stal vlastníkem televizního přijímače a splnil tak dne , datum, oznamovací povinnost dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „Zákon o TV poplatcích“). Měsíční výše televizního poplatku dle ustanovení § 6 Zákona o TV poplatcích činí 135 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 Zákona o TV poplatcích je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Dle ustanovení § 7 odst. 4 Zákona o TV poplatcích může poplatník po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit televizní poplatek předem za více měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. Poplatník tak může hradit 135,- Kč/měsíc nebo 405,- Kč/čtvrtletí nebo 810,- Kč/pololetí nebo 1620,- Kč/rok vždy z každého televizního přijímače podléhajícího poplatkové povinnosti. Žalovaný neplní zákonem stanovenou povinnost, neboť je v prodlení s placením televizního poplatku a k dnešnímu dni dluží žalobkyni částku 2430.00 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků za následující období a počet televizních přijímačů:Rok Měsíc Předpis poplatku (Kč) Počet tv přijímačů Dlužná částka (Kč)2023 04 135.00 1 135.002023 05 135.00 1 135.002023 06 135.00 1 135.002023 07 135.00 1 135.002023 08 135.00 1 135.002023 09 135.00 1 135.002023 10 135.00 1 135.002023 11 135.00 1 135.002023 12 135.00 1 135.002024 01 135.00 1 135.002024 02 135.00 1 135.002024 03 135.00 1 135.002024 04 135.00 1 135.002024 05 135.00 1 135.002024 06 135.00 1 135.002024 07 135.00 1 135.002024 08 135.00 1 135.002024 09 135.00 1 135.00Žalovaný v minulosti televizní poplatky řádně hradil, což žalobkyně dokládá rovněž přehledem předpisů a plateb. Není tak pochyb o tom, že žalovaný je stále poplatníkem televizního poplatku, jelikož se do dnešního dne z evidence poplatníků neodhlásil. Dle ustanovení § 7 odst. 2 Zákona o TV poplatcích je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Dle ustanovení § 10 Zákona o TV poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy , Anonymizováno, jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní upomínkou a poskytla žalovanému přiměřenou lhůtu k úhradě dluhu. Žalovaný na tuto předžalobní upomínku nereagoval a dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně je oprávněna na základě předpisů práva občanského požadovat úrok z prodlení. Žalobou nárokovaná výše úroků z prodlení odpovídá právním předpisům platným a účinným v rozhodném období. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je vypočten tak, že zákonná úroková sazba je vynásobena aktuální dlužnou částkou konkrétní dlužné položky (jednotlivého předpisu poplatku), následně vydělena číslem 36500, čímž je vypočten denní přírůstek úroku nad konkrétní dlužnou položkou. Tento je následně vynásoben počtem dní mezi datem splatnosti položky a datem podání žaloby. Výsledný kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je dán sečtením takto vypočtených dílčích úroků všech jednotlivých předpisů poplatku. Výslední částka úroku je pak zaokrouhlena na 2 desetinná místa. Žalobkyně současně v návaznosti na výše uvedené zákonný úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 18.06.2025. Žalobkyně zaokrouhlila kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení na celé koruny dolů, a tudíž požaduje pouze 522.00 Kč. S ohledem na shora uvedené žalovaný žalobci dluží celkovou částku ve výši 2952.00 Kč, sestávající pohledávky ve výši 2430.00 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v celkové výši 522.00 Kč.“.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ke stavu věci soud se souhlasem účastníků bez nařízení jednání jen na základě účastníky, resp. žalobkyní předložených důkazů, tj. postupem dle ustanovení § 115a o. s. ř., zjistil, že žalovaná je žalobkyní evidována jako poplatník televizního poplatku s tím, že jako televizní poplatník se přihlásila v měsíci listopadu roku 2019. Uvedené zjištění vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisu z evidence , Anonymizováno, předloženého žalobkyní. Dále soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní prostřednictvím upomínky ze dne 15. 11. 2024 vyzvána žalobkyní k úhradě dlužných televizních poplatků v celkové výši 2 430 Kč. V uvedeném přípisu byly připojeny další informace pro zaplacení této částky, a to číslo účtu a variabilní symbol pro případnou platbu. Uvedený přípis byl žalované doručován prostřednictví České pošty a uložen a připraven k vyzvednutí dne 22. 11. 2024, jak vyplývá z příslušné poštovní doručenky prokazující doručení uvedené upomínky.4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v tehdy platném a účinném znění. Podle uvedeného ustanovení je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní přijímač. S ohledem na procesní pasivitu žalované nemá soud pochybnosti o vypovídací hodnotě důkazu předloženého žalobkyní, a to o zmíněném výpisu z evidence televizních poplatků týkající se žalované, přičemž žalobkyně je podle ustanovení § 8 zmíněného zákona o rozhlasových a televizních poplatcích správcem evidence poplatníků televizních poplatků. Televizní poplatek byl podle ustanovení § 7 odst. 2 zmíněného zákona splatný nejpozději do 15 dne každého kalendářního měsíce. Za období, za které žalobkyně požaduje úhradu dlužných televizních poplatků, tehdy představovala výše televizního poplatku podle ustanovení § 6 uvedeného zákona 135 Kč měsíčně, a soud tak žalované uložil povinnost zaplatit ze shora uvedené období dlužné televizní poplatky v celkové výši 4 590 Kč. Vedle dlužných televizních poplatků soud dále žalované podle návrhu žalobkyně uložil povinnost zaplatit z každého dlužného poplatku úrok z prodlení určený předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 obč. zák., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, přičemž výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (v daném případě nařízením č. 351/2013 Sb.). Úroky z prodlení jdoucí ode dne následujícího po splatnosti televizního poplatku do dne 18. 6. 2025 v daném případě představují žalobkyní požadovanou částku 522 Kč. Žalobkyně byla totiž oprávněna domáhat se jako provozovatel televizního vysílání těchto nároků dle ust. § 10 uvedeného zákona, neboť žalovaná jako poplatník dlužné poplatky nezaplatila ani v přiměřené lhůtě na základě její výzvy.5. Právo na náhradu nákladů řízení soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada nákladů určených dle§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč představující výzvu k plnění a písemné podání ve věci samé, tj. celkem 600 Kč, které je dle ust. § 149 odst. o.s.ř. povinna zaplatit k rukám jejího zástupce. Soud tak žalobkyni nepřiznal právo na požadovanou náhradu nákladů za odměnu advokáta za její zastupování, neboť se v daném případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva dle zmíněného § 142 odst. 1 o.s.ř. K tomuto závěru dospěl soud po zohlednění nálezů Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 195/11 a dále např. I. ÚS 3344/12, dle nichž je třeba na žalobkyni v daném případě klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. V projednávané věci se jedná o spor o tzv.