22 C 147/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. V předmětném řízení se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, byla mezi ní a žalovanou uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaná měla za poskytnutí těchto peněžních prostředků žalobkyni hradit úroky ve výši 6 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v každém měsíci. Žalovaná neuhradila sjednaný úrok ke dni 15. 10. 2024, a proto žalobkyně v souladu s ujednáním účastníků ke dni 20. 10. 2024 úvěr zesplatnila, a vyzvala ji k úhradě v tomto zesplatnění specifikované jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku, jakož i dalších nákladů spojených s vymáháním úhrady tohoto dluhu.2. Žalovaná se v předmětném řízení nevyjádřila.3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.4. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Předsmluvní informace“ a z elektronického dokumentu nadepsaného „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, “ včetně jeho příloh soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody žalované a žalobkyně, že žalobkyně dočasně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které by měla žalovaná splatit žalobkyni v pravidelných 12 měsíčních platbách do 15. 7. 2025 spolu s úrokem ve výši 20 % měsíčně, který byl na dobu trvání úvěrového vztahu vyčíslen na 72 000 Kč.5. Z listin nadepsaných „Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba“ soud zjistil, že z žalovaná dne , datum, převedla ve prospěch bankovního účtu žalobkyně peněžní prostředky ve výši 1 Kč. Dále soud zjistil, že žalobkyně převedla dne , datum, ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 30 000 Kč. V obou případech se však jedná o vytištěné detaily pohybu z internetového bankovnictví bez elektronického podpisu (ověření banky).6. Z listiny nadepsané „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ a z listiny nadepsané „Podací lístek - DopisOnline“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 21. 3. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků.7. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na posuzovanou věc.8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.9. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.10. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.11. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva), a to přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření předmětné smlouvy mělo dojít elektronickou formou, kdy vůle žalovaného uzavřít takovou smlouvu měla být v řízení prokázána zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč žalovanou ve prospěch bankovního účtu žalobkyně poté, co měla být tato smlouva uzavřena, jakož i k blíže nespecifikované „autorizační doložce“. V daném případě dospěl soud k závěru, že zaslání verifikační platby ani následné vyplacení částky 30 000 Kč nebylo žalobkyní v řízení prokázáno, když k prokázání těchto skutečností žalobkyně předložila výtisky z internetového bankovnictví, vzhledem k absenci jakékoliv autorizace bankou (nejedná se o elektronický výpis opatřený elektronickým podpisem banky), nepovažuje soud tyto listiny za průkazné. K tvrzeným autorizačním doložkám soud uvádí, že není zřejmé, jakým způsobem (či mechanismem) by měly tyto položky prokázat vůli žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu právě tvrzeného obsahu. Následkem nesplnění důkazní povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci tvrzení žalobkyně stran vůle žalované uzavřít s žalobkyní tvrzenou smlouvu a o vyplacení částky 30 000 Kč, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.13. V souladu se shora popsanými závěry soudu, tedy že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy ani vyplacení částky 30 000 Kč, které by bez uzavřené smlouvy bylo považováno za bezdůvodné obohacení na straně žalované, soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.