42 C 137/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 577,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , žalovaný tuto smlouvu podepsal dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 83,9 % ročně splácet ve 60měsíčních splátkách ve výši 1 367 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného.S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 74 733,60 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 09.05.2022.Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6.5. Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6.10. Smlouvy dohodla, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč.Protože žalovaný stále nehradil své závazky, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na Okresní soud v Sokolově, který vydal rozsudek pro zmeškání č.j. 7 C 237/2022-50 ze dne 28.11.2022, kde v rámci výrokové části uložil žalovanému uhradit mimo jiné i kapitalizovanou smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 74 733,60 Kč za období od 11.5.2022 do 10.10.2022, celkem v částce 4 423,23 Kč. Smluvní pokuta byla přiznána pouze k určitému datu, v bodě 6.5. smlouvy bylo však sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou až do doby úplného zaplacení dluhu.Žalobkyně proto zaslala žalovanému dne 2.6.2025 předžalobní výzvu k úhradě smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně z částky 24 718,80 Kč za období od 11.10.2022 do 13.8.2023, takto vypočtenou smluvní pokutu snížila s ohledem na zákonná ustanovení spotřebitelského práva na částku 7 577,77 Kč, žalovaný přesto tuto částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z úvěrové smlouvy č. , anonymizováno, ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující připojila svůj podpis pod tuto Smlouvu dne , datum, , žalovaný připojil svůj podpis dne , datum, . Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve formě bezúčelového úvěru v částce 25 000 Kč na dobu trvání 60 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1 367 Kč a počtem 60 splátek. Celková částka splatná žalovanou byla sjednána ve výši 82 020 Kč s úrokovou sazbou 83,9 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 83,9 %. Oznámení o zesplatnění úvěru je ze dne 9.5.2022. Předžalobní výzva je z data 2.6.2025 a žalobkyně ji zaslala žalovanému týž den, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Rozsudek Okresního soudu v Sokolově č.j. 7 C 237/2022-50 ze dne 28.11.2022 byl vydán pro zmeškání žalovaného, v rámci výrokové části uložil soud žalovanému uhradit mimo jiné i kapitalizovanou smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 74 733,60 Kč za období od 11.5.2022 do 10.10.2022, celkem v částce 4 423,23 Kč.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Soud nepřehlédl že ve věci byl v minulosti vydán nadepsaným soudem rozsudek č. j. 7 C 237/2022-50, který již nabyl právní moci. Výroková část vydaného rozsudku obsahuje smluvní pokutu vycházející z čl. 6.5.Smlouvy kapitalizovanou pouze k datu 10.10.2022, předmětem této žaloby je pak smluvní pokuta uplatněná za období od 11.10.2022. Rozsudek nadepsaného soudu č.j. 7 C 237/2022-50 byl vydán v režimu rozsudku pro zmeškání. Soud nebyl povinen zkoumat obsah listin doložených důkazů a vyšel pouze ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě. Na rozdíl od předešlého soudního řízení, v tomto soudním řízení má soud po provedeném dokazování za to, že Smlouva je neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům dle § 580 občanského zákoníku, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky, který je shodný s RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v srpnu roku 2017byla 8,95 % ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty.6. S ohledem na výše uvedené nezbylo soudu, než nárok žalobkyně na smluvní pokutu požadovanou v tomto řízení zamítnout v celém rozsahu.7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, v řízení byl pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.