42 C 59/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 734 Kč s úrokem z prodlení dle předpisů občanského práva. Žalobu odůvodnila tím, že žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru elektřiny ze sítí nízkého napětí ze dne , datum, dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , za období od 8.8.2024 do 22.10.2024 vystavila dne 31.10.2024 žalované fakturu č. , číslo, znějící na částku 2 072 Kč splatnou 14.11.2024. Následně vystavila žalované ukončovací vyúčtování – fakturu č. , číslo, za elektřinu dodanou v období od 23.10.2024 do 7.1.2025 znějící na částku 5 662 Kč se splatností do 11.2.2025. Žádná z faktur nebyla žalovanou uhrazena, a to přes zaslané upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky a odběru elektřiny ze sítí nízkého napětí, na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, (dále jen „odběrné místo“), smlouva byla uzavřena na dobu určitou jednoho roku od jejího uzavření s možností automatické prolongace vždy o jeden další rok. Žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu a související služby zaplatit cenu určenou žalobkyní, měsíční záloha byla sjednána částkou 2 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Žalobkyně vyúčtovala žalované odebranou elektřinu ve dvou fakturách popsaných v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku.Soud tak dospěl ke skutkovým závěrům shodným jako v žalobě. Z tvrzení žalobkyně a s ohledem na absenci tvrzení žalované o opaku má pak soud za prokázané, že žalovaná z výše uvedené žalované částky dosud ničeho neuhradila.4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud, pokud jde o dluh ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru elektřiny ze sítí nízkého napětí, po právní stránce dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jako vztah z kupní smlouvy a dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v aktuálním znění, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Povinnost k úhradě ceny za dodávky o odběr elektřiny je pak stanovena jak v samotné smlouvě o dodávce a odběru elektřiny ze sítí nízkého napětí, tak i v obchodních podmínkách, které jsou její nedílnou součástí.Žalobkyně dodala žalované elektřinu v souladu s uzavřenou smlouvou, vyfakturovala žalované elektřinu dodanou od 8.8.2024 do 7.1.2025, žalovaná však nesplnila svou povinnost za dodávky a odběr elektřiny zaplatit. Žaloba tak byla podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl.Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ustanovení § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok z prodlení od dne následujícího po splatnosti dlužných faktur. Soud proto žalobě v celém rozsahu včetně příslušenství vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 734 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.6. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.