7 C 234/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 14 211,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, , IČ , IČO, , která pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od právního předchůdce , právnická osoba, , IČ , IČO, jako původního věřitele. Původní věřitel uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 088 Kč, a to převodem této částky na vrub obchodníka se zbožím. Úvěr měl být splacen nejpozději do 24 měsíců od poskytnutí. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách:- 13195,72 Kč – dlužná jistina úvěru- 1 016,05 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek- 741,08 Kč – kapitalizovaný úrok splatný ke dni zesplatnění ve výši 741,08 Kč.Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 1.06.2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 211,77 Kč od 1.06.2023 do zaplacení. Žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě dluhu.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou „Smlouva o úvěru č. , číslo, “ ze dne , datum, . Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 088 Kč. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, byla uzavřena prostřednictvím na dálku. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ve lhůtě 24 měsíců od poskytnutí. ˇPrávní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od předmětné úvěrové smlouvy, neboť žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a to ke dni 31.05.2023. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2023 i následná ze dne 1.11.2024 je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.11.2024.Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 14 211 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, stejně jako poplatek ve výši 1 016,05 Kč.Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 211,77 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.