7 C 307/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

Žalobce jako vlastník bytu č. , číslo, nacházejícího se v domě č.p. , adresa, uzavřel dne , datum, nájemní smlouvu se žalovaným na dobu do 31. 5. 2016. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých peněžitých povinností, byla mu dána výpověď z nájemní smlouvy dne 5.08.2025 pro neplacení nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu. Žalovaný užívá byt i po skončení nájemního vztahu, přestože byl výzvou ze dne 9.09.2025 vyzván k vyklizení bytu.Žalovaný se k věci nevyjádřil.O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, poté, co s tímto postupem v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili účastníci souhlas.Nájemní smlouvou o nájmu bytu (doba určitá) uzavřenou dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným prokázal žalobce, že žalovanému přenechal do užívání shora označenou bytovou jednotku na dobu od , datum, do 31.05.2026. Výpisem z katastru nemovitostí žalobce prokázal, že mu svědčí vlastnické právo k předmětnému bytu č. , číslo, . Listinou Výpověď z nájmu bytu ze dne 5.08.2025 žalobce prokázal, že žalovaného vyzval na základě neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu k předání bytu zpět žalobci, když nejprve listinou ze dne 1.07.2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 54 300 Kč (tři měsíční plnění za užívaný byt) v dodatečně stanovené čtrnáctidenní lhůtě. Výpověď si žalovaný převzal dne 6.08.2025Dle ustanovení § 2286 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“) vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.Dle ustanovení § 2291 odst. 1 obč. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle citovaného ustanovení odst. 2 nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců. Podle odst. 3 pak neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.Z předložených listinných důkazů a vzhledem k nečinnosti žalovaného soud zjistil, že žalovanému skončil nájem bytu a jelikož následně nesplnil svou povinnost byt vyklidit a předat zpět žalobci (k čemuž se mimo jiné zavázal i nájemní smlouvou – viz článek 9.3). Žalobce se proto oprávněně domáhá ochrany svého vlastnického práva v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“), podle něhož, kdo věc neprávem zadržuje může být vlastníkem žalován, aby jí vydal. V případě neprávem užívaného bytu přichází v úvahu žaloba na vyklizení. Jelikož žalobce v souladu s výše citovanými ustanoveními řádně vypověděl žalovanému nájemní smlouvu na základě zvlášť závažného porušení povinností nájemce – žalovaného, shledal soud žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 139 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 900 Kč ve výši 1 239 Kč.O lhůtách ke splnění veškerých, tímto rozsudkem uložených, povinností rozhodoval soud podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř.