8 C 134/2025-61 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.7.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 73 816,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 73 816,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 21.06.2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 27 447,18 Kč a úrok ve výši 64,31 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 21.06.2024 do 14.07.2024 ve výši 2 574,72 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a. z částky 62 452,07 Kč od 15.07.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.06.2024 dosáhne částky 218 476,00 Kč, vše s odůvodněním, že dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč s úrokovou sazbou 64,31 % p.a., splatný ve 48 měsíčních splátkách po 3 793 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal svým jménem a unikátním kódem. Schopnost žalovaného splácet byla prověřena prostřednictvím dokladů o příjmu, registrů SOLUS a NRKI a interního scoringu. V březnu 2024 žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek, který byl schválen. Žalovaný uhradil pouze několik splátek mezi srpnem 2023 a únorem 2024, poté se dostal do prodlení. Vznikly mu smluvní pokuty za prodlení (998 Kč) a náhrada nákladů dle § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. (400 Kč). V důsledku prodlení došlo dne 19. června 2024 k zesplatnění celého úvěru podle smlouvy. Nová jistina činí 72 418,82 Kč (zbývající jistina a přirostlý úrok). Od zesplatnění běží smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny (k datu žaloby 27 447,18 Kč) a úrok z původní jistiny 62 452,07 Kč: nejprve 64,31 % p.a. do 14. července 2024, poté 14,75 % p.a. Celkový nárok žalobkyně zahrnuje 73 816 Kč (nová jistina, pokuty, náklady) + zákonný úrok z prodlení, 27 447,18 Kč smluvní pokuta za prodlení po zesplatnění, úroky dle smlouvy (limit max. 218 476 Kč),2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal při prvním jednání v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně s žalovaným podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , a to elektronicky unikátním kódem, kdy na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet dne 28.6.2023 peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč (viz smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru, karta klienta, oznámení o schválení úvěru). Před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni doložila různé dokumenty k příjmům a výdajům, žalobkyně žalovaného prověřila v nebankovním registru a registru SOLUS a provedla hodnocení žalovaného z hlediska jeho úvěruschopnosti ( viz doklady od žalovaného k posouzení úvěru, výpisy z nebankovního registru a registru SOLUS, hodnocení klienta). Dle oznámení o schválení úvěru činila celková výše po poskytnutí úvěru 65 000Kč, výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 64,31% p.a., RPSN spotřebitelského úvěru činilo 82,75%, úvěr měl žalovaný splatit ve 48 splátkách po 3 793 Kč měsíčně, kdy celková částka k zaplacení činila 182 064Kč (viz oznámení o schválení úvěru, smlouva o úvěru). Dle ustanovení 6 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 499Kč za každou splátku, v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů po termínu splatnosti, dochází k zesplatnění úvěru, pokud dlužník neuhradí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, je dlužník povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení (viz smlouva o úvěru). Žalovaný splatil na úvěr částku celkem 26 552 (viz karta klienta). Žalovaný v průběhu smluvního vztahu úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru (viz výzva k zaplacení - možnost zesplatnění) Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 19.6.2024 (viz oznámení o zesplatnění, dodejka), následně a vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 10.10.2024 (viz předžalobní výzva, dodejka).5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, prostřednictvím unikátního kódu. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 65 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný doložil dokumenty k příjmům a výdajům, žalobkyně provedla prověření v nebankovním registru a registru SOLUS a posoudila jeho úvěruschopnost.6. Celková výše úvěru činila 65 000 Kč, výpůjční úroková sazba byla 64,31 % p.a., RPSN 82,75 %. Úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po 3 793 Kč, celková částka k zaplacení činila 182 064 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že při prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku. Při prodlení delším než 65 dnů dochází k zesplatnění úvěru, a pokud dlužník neuhradí novou jistinu v den zesplatnění, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení.7. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 26 552 Kč. Úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 19. 6. 2024 a následně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou dne 10. 10. 2024.8. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §1 ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2395 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o úvěru - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka celkem 65 000 Kč, kterou se zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 793 Kč při výpůjční úrokové sazbě spotřebitelského úvěru 64,31% p.a. a RPSN spotřebitelského úvěru 82,75%.9. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku nejprve zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto pohledu soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení §9 ZSÚ, když z informací od žalovaného a dalších prověřovacích mechanismů řádně vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Soud však nemohl přehlédnout skutečnosti, které vyplynuly z obsahu uzavřeného úvěru (zejména odměna za poskytnutí úvěru a RPSN). S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 6/2023 pohybovala na úrovni 8,9 % (RPSN pak cca 11,5 %), z čehož plyne, že cena za poskytnutí půjčky uvedené v posuzované smlouvě převyšuje více než 7 násobně výši obvyklého úroku ( i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy Úroky jsou tedy tak extrémně vysoké, že samy o sobě již způsobují neplatnost smlouvy. Též nelze odhlédnout od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 416/2013, které je aplikovatelné i na daný případ, kdy půjčka s úrokem přesahujícím 44% ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o přečinu lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu.10. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o ú