10 C 19/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok dle tvrzení strany žalující vznikl na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, a platných obchodních podmínek, na základě kterých žalobkyně dodávala do odběrného místa na adrese , adresa, elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala s tím, že cena bude určena ceníkem žalobkyně a splatnost vyúčtování bude stanovena ve faktuře. Žalobkyně dne 16. 12. 2024 vyúčtovala žalované fakturou variabilní symbol , var. symbol, na částku ve výši 2 424,63 Kč včetně DPH, splatnou dne 6. 1. 2025, představující cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb ve výši 13 924,63 Kč za 1,41400 MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období od 8. 4. 2024 do 9. 12. 2024, dále 500 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh a 12 000 Kč představující zaplacené zálohy. Dále vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení žalované faktury variabilní symbol , var. symbol, . V souladu s čl. 5., právnická osoba, podmínek byla splatnost faktury stanovena v samotné faktuře na 6. 1. 2025. Na tuto fakturu nebyla žalovanou provedena žádná úhrada.2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a zajistit distribuci do odběrného místa a žalované vznikl závazek uhradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Smlouva obsahovala rovněž sjednané smluvní sankce v podobě smluvní pokuty 100 Kč za každý případ prodlení delší než 10 dní. Doloženým vyúčtováním dodávky elektřiny bylo prokázáno, že toto bylo vystavené za období od 8. 4. 2024 do 9. 12. 2024 na částku 2 424,63 Kč, splatnou dne 6. 1. 2025. Vyúčtováním smluvní pokuty VS , var. symbol, bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě smluvní pokuty za pozdní platbu ve výši 100 Kč. Žalobkyně žalovanou následně vyzvala k úhradě prostřednictvím vyúčtování smluvních pokut ze dne 14. 4. 2025.5. 5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), za podmínek stanovených zejména § 50 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalované elektřinu při současné povinnosti žalované hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaná této povinnosti nedostála. Povinnost uhradit předmětné smluvní pokuty vyplývá ze smluvních ujednání stran, jež byla učiněna na základě ust. § 2048 a násl. ObčZ. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ. Výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud této vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 524,63 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.