10 C 48/2026-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Obsahem smlouvy byl především závazek postupitele dodávat žalovanému elektřinu v napěťové hladině NN a zajistit její distribuci. Tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného elektřinu odebírat a uhradit řádně a včas sjednanou cenu. Na základě uzavřené smlouvy tedy dodával postupitel žalovanému energie a související služby na odběrném místě , adresa, . Následně došlo k vyúčtování dodaných služeb právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 25. 8. 2022 do 22. 8. 2023 při spotřebě celkem 2,136 MWh ve výši 11 177,73 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 4 380 Kč činí konečná dlužná částka 6 797,73 Kč) na základě faktury , číslo, včetně detailního rozpisu vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny. Na tuto fakturu zaplatil žalovaný pouze částkou 3 504,55 Kč. Dále došlo k vyúčtování dodaných služeb za fakturační období od 23. 8. 2023 do 26. 10. 2023 ve výši 405,56 Kč, na základě faktury , číslo, . Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, pohledávky přešly na žalobkyni ke dni 25. 6. 2025. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 1. 7. 2025. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, navzdory této výzvě však žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu. Místem odběru byla adresa , adresa, . Cena byla ujednána odkazem na ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Podrobnější úprava byla sjednána odkazem na Všeobecné obchodní podmínky. Smlouvy byly podepsány oběma stranami. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala dodané energie fakturou č. , anonymizováno, za fakturační období od 25. 8. 2022 – 22. 8. 2023 ve výši 6 797,73 Kč splatnou dne 11. 9. 2023. Dále žalovanému vyúčtovala dodané energie fakturou č. , anonymizováno, za fakturační období od 23. 8. 2023 – 26. 10. 2023 ve výši 405,56 Kč splatnou dne 21. 11. 2023.Uvedené doklady obsahovaly rovněž poučení žalovaného o možnosti reklamace. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve znění jejích dodatků došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného o zaplacení pohledávek upomínala dopisem ze dne 1. 7. 2025. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil s výjimkou částky 3 504,55 Kč.5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému elektřinu při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 698,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 a. t. s poukazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, je třeba konstatovat, že zdejší soud se s tímto právním názorem neztotožňuje a není jím vázán. Podaná žaloba je ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. Navíc není spravedlivé, aby byl žalovaný zatížen vyššími náklady z důvodu, že před podáním žaloby částečně plnil, přičemž zohlednění této platby v žalobě její náročnost zásadně nezvyšuje. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.