20 C 79/2025-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1 932,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, . IČ: , IČO, , , adresa, , PSČ , adresa, (dále jen „Banka“), uzavřel se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou součástí Smlouvy také Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytla Banka žalované úvěr ve výši 50.000,00 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. , číslo, Žalovaná se v čl. II. Smlouvy zavázala splácet Bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve Smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaná ve Smlouvě zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 12,00 % ročně a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle Smlouvy a aktuálního Sazebníku , právnická osoba, . Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si dále přímo ve Smlouvě sjednaly, že Banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byla žalovaná dle Smlouvy povinna platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního Sazebníku , právnická osoba, ., tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky (ceny). Smluvní strany si dále ve Smlouvě sjednaly právo Banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaná mj. dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, Banka ji několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravila a uhradila dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. Následně, v důsledku trvajícího porušování těchto smluvních povinností ze strany žalované, využila Banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 14.03.2011 zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých jejích závazků vyplývajících ze Smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 14.03.2011, ve kterém byla rovněž vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Současně byla upozorněna, že pohledávka je dále v souladu se smluvním ujednáním úročena úrokem z úvěru ve sjednané výši, a také zákonným úrokem z prodlení. Dlužná částka nebyla ze strany žalované v plné výši uhrazena. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena se všemi právy s ní spojenými žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 09.10.2024. O postoupení pohledávky žalobci byla žalovaná informována písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem. Od okamžiku oznámení byla žalovaná povinna hradit pohledávku žalobci jako novému věřiteli. Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobce tedy požaduje zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 1.932,52 Kč, tvořené: neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 1.932,52 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 12,00 % ročně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 1.932,52 Kč od 10.10.2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky ve výši 1.932,52 Kč, ode dne 10.10.2024 do zaplacení.“.2. Jelikož soud v průběhu řízení nezískal k požadavku žalobkyně, a tedy k žádnému ze shora citovaných žalobních tvrzení vyjádření žalované, zjišťoval důvodnost uplatněného požadavku pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazů předložených žalobkyní.3. Ke stavu věci soud zjistil, že , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru č. , číslo, , ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalované, požádá-li o to peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala platit bance úroky z úvěru ve výši 12 % ročně s tím, že úroková sazba je neměnná po celou dobu trvání smlouvy a dále se zavázala hradit sjednané poplatky. S ohledem na dobu uzavření uvedené smlouvy je zřejmé, že s ohledem na přechodná ustanovení dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dosavadní právní předpisy, přičemž tímto předpisem je v daném případě zákon č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Na právní kvalifikaci uvedeného závazku by se použilo ustanovení § 497 zmíněného obchodního zákoníku, dle kterého smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru je s ohledem na její vymezení v citovaném ustanovení § 497 smlouvou konsenzuální, a pro její vznik tedy postačí dohoda o základních náležitostech, nevyžaduje se tedy, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. Soud se pak při dalším zjišťování skutkového stavu zaměřil přednostně na zjišťování toho, zda žalovaná požádala o poskytnutí úvěrových prostředků, a především, zda tedy k jejich poskytnutí skutečně došlo, a za tímto účelem, postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyni vyzval k doplnění potřebných skutkových tvrzení o poskytnutí úvěrových prostředků postupem sjednaným ve smlouvě a předložením důkazů k prokázání těchto tvrzení. Žalobkyně však v tomto směru žádná tvrzení, natož důkazy neuvedla, resp. neoznačila. Za daného stavu věci se tak soud již nezabýval tím, zdali došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky, a žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního jako nedůvodnou zamítal.4. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého by měla právo na jejich náhradu žalovaná, které však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.