22 C 10/2026-35 — Okresní soud v Sokolově

Žalobou ze dne 8. 1. 2026 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2026, když naposledy bylo o výživném žalobkyně rozhodováno rozsudkem ze dne 26. 7. 2016 po sp. zn. 14 P 57/2009 (14 P a Nc 241/2016), kterým byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilé žalobkyně, kdy se žalovaný (otec žalobkyně) zavázal hradit výživné ve výši 3 200 Kč měsíčně. V rámci odůvodnění uvedla, že žalovaný hradí soudem stanovené výživné ve výši 3 200 Kč měsíčně, tato částka v současné době nestačí k pokrytí potřeb žalobkyně červenka žalovaný po dohodě s matkou žalobkyně přispíval žalobkyně po dobu 2 let (kromě měst 2 měsíců letních prázdnin) částkou 1 200 Kč na jízdné. Od 11-2025 přestal žalovaný tuto částku přispívat ze žalobkyni neznámého důvodu, se žalobkyní nekomunikuje. Žalobkyně v současné době navštěvuje 3. ročník , název školy, , Od poslední úpravy výživného uplynulo téměř 10 let, došlo k nárůstu nákladů, které žalobkyni hradí z velké části i její matka. Žalobkyně má zvýšené výdaje ohledně koní, kdy jednoho vlastní a na jeho ustájení přispívá měsíčně částkou 3 500 Kč, a na 2 jezdí závody, za to hradí veterináře a nezbytné výdaje související se závody. Jízdné, na které žalovaný přestal přispívat činí měsíčně částku asi 2 500 Kč. Žalobkyně má rovněž další běžné výdaje (oblečení, svačiny...). Žalovaný (otec žalobkyně) je zaměstnán u firmy , právnická osoba, jeho příjem žalobkyně nezná, matka žalobkyně je zaměstnána u Vězeňské služby ČR v , adresa, , její mzda činí okolo 30 000 Kč měsíčně.Při jednání žalobkyně doplnila, že má 2 koně, jednoho vlastního, za kterého hradí ustájení ve výši 3 500 Kč měsíčně a dále nad rámec ustájení hradí za koně granule, veterináře a kováře, a dále má v bezplatném pronájmu dalšího koně, za kterého hradí granule, veterináře a kováře, ustájení neplatí. Jezdí na závody, měsíční náklady na dopravu na závody, startovné a veterinární prohlídky činí v sezoně asi 10 000 Kč měsíčně. V blízké době bude například hradit 7 000 Kč za opravení 2 zubů. Kromě toho má i další výdaje, jako jsou antikoncepce 700 Kč/3 měsíce, léky, vitamíny asi 900 Kč/měs, kosmetika (1 000 K měsíčně), oblečení (3 000 Kč měsíčně), provoz auta (nafta 2 500 – 3 000 Kč měsíčně), které jí koupila matka, aby mohla jezdit za koňmi a do školy. Pravidelnou brigádu nemá, před Vánoci pracovala asi týden v Pematexu, vydělala si asi 3 800 Kč. Ke svému studiu uvedla, že je nyní v posledním ročníku, studium bude zakončeno výučním listem, chtěla by pokračovat v dalším studiu buď v oboru chovatelství koní nebo opravy zemědělských strojů nebo automechanik.Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného na výši požadovanou žalobkyní, připustil ochotu zvýšit výživné o 500 Kč, tuto částku v průběhu jednání upravil na 4 000 Kč, což mu přijde adekvátní k jeho rodinné situaci a jeho příjmu. Jeho měsíční příjem se od 11-2025 propadl na 60% jeho průměrné výše z důvodů takzvané zimní pauzy, když normální plat má průměrně € 2 400. Má další vyživovací povinnosti, a to k , jméno FO, , narozenému , datum, , ve výši 3 000 Kč, od 12. 5. 2025 má dceru, , jméno FO, ve společné domácnosti s manželkou a dalšími 3 syny ze strany manželky.V průběhu jednání žalovaný doplnil, že jeho vlastní výdaje jsou 40 000 Kč měsíčně: bydlení 13 450 Kč nájem, 4 727 Kč energie, 35 000 Kč ročně za uhlí, pojistky na auto 21 500 Kč (2 auta za rok), vzhledem ke zvýšenému nájezdu při dojíždění do práce má zvýšené náklady s údržbou vozidla, za naftu na dojíždění do práce dá asi 5 000 Kč měsíčně, v rámci ročního zúčtování daně dostává příspěvky na dojíždění do práce, není však schopen vyčíslit, v jaké výši, celkem mu v rámci zúčtování vrací 900 až 1 200 euro za rok, částku za minulý rok zjistí asi až v červenci. Se svou rodinou bydlí v pronajatém domě, kindergeld pobírají jeho další děti, včetně dětí jeho současné manželky. Zahájení práce po zimní přestávce očekává v měsíci dubnu 2026.O výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodováno Okresním soudem v Sokolově rozsudkem ze dne 26. 7. 2016 pod sp. zn. 14 P 241/2016, kdy soud schválil dohodu rodičů, na základě které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 200 Kč.Účastníci prohlásili za nesporné, že žalobkyně pobírá kindergeld ve výši €259 měsíčně.Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že tato je studentkou 3. , název školy, oboru zemědělec – farmář s denní formou vzdělávání. Žalobkyně má zvýšené náklady souvislosti s chovem vlastního koně a péči o pronajatého koně, což vyplývá ze smlouvy o ustájení ze dne , datum, předložených dokladů.Z výplatních pásek žalovaného pak soud dospěl k závěru, že průměrný příjem žalovaného za posledních 6 měsíců před podáním návrhu na zvýšení výživného činil €2186, což odpovídá dle aktuálního kurzu částce 53 312 Kč. Soud přitom vycházel z výplatních pásek za měsíce červenec až říjen 2025, kdy vycházel s údaje uvedeného pod položkou „Zahlbetrag“, u které účastníci prohlásili za nesporné, že se jedná o částku vyjadřující čistý příjem žalovaného, A dále ze skutečnosti tvrzené žalovaným že za měsíce listopad a prosinec 2025 mu bylo vyplaceno 60% průměrného příjmu.Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 910 odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ustanovení § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 o. z. má být životní úroveň zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživnou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne.Vzhledem k tomu, že změnu poměrů při určování výše výživného pro zletilé děti o. z. neupravuje, je nutno vycházet z ustanovení § 163 o. s. ř., podle kterého rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně je studentkou střední školy a z toho důvodu není schopna se sama živit. O výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodováno soudem v roce 2016, kdy soud schválil dohodu rodičů, ve které se žalovaný zavázal platit výživné ve výši 3 200 Kč. Od té doby nebylo výživné zvyšováno, žalovaný dle shodného tvrzení účastníků pouze po přechodnou dobu přispíval žalobkyni částkou 1 200 Kč na dopravu do školy, a proto se žalobou domáhala zvýšení na částku 7 000 Kč měsíčně, a to s účinností od ledna 2026.V daném případě soud při posuzování důvodnosti podaného návrhu vycházel z příjmu žalovaného a z doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti, dle kterého vy mělo výživné pro žalobkyni při zohlednění skutečnosti, že je studentkou střední školy a že má žalovaný další 2 vyživovací povinnosti, činit 16% jeho příjmu, což představuje částku 8 530 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyní požadované výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně odpovídá aktuálním možnostem žalovaného i oprávněným potřebám žalobkyně. V daném případě soud nepovažoval za podstatnou skutečnost, že žalobkyně pobírá rovněž tzv. kindergeld, a to díky zaměstnání žalovaného v Německu, neboť se jedná o nárok žalobkyně poskytovaný sociálním systémem v Německu bez ohledu na výši příjmu žalovaného. Nehledě na to, že domácnost žalovaného má příjem z těchto dávek na celkem 4 děti. Splatnost výživného stanovil soud do 20. dne příslušného kalendářního měsíce (výrok I.). Současně rozhodl o změně rozsudku, kterým bylo naposledy o vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni rozhodnuto (výrok III.). Dluh na výživném, který tvoří rozdíl mezi přiznaným výživným a dosud hrazeným výživným ve výši 3 800 Kč za období od ledna 2026 do února 2026, tedy v celkové výši 7 600 Kč, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni do konce měsíce června 2026, když s ohledem na výši dlužné částky a výši příjmu žalovaného dospěl soud k závěru, že je v možnostech žalovaného tento dluh uhradit do tří měsíců od vyhlášení rozsudku (výrok II.).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě žádnému z účastníků náklady v souvislosti s řízením nevznikly, poplatková povinnost není dána (výrok IV.).