23 C 106/2026-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 128 774,37 Kč, představující zákonný úrok z prodlení z částky 389 740 Kč za období od 20. 12. 2023 do 2. 3. 2026, s odkazem na pravomocné a vykonatelné soudní rozhodnutí vydané ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 42 C 197/2021. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2025.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě v plném rozsahu neuznává. Žaloba je procesně nepřípustná a věcně nedůvodná. Žalobkyně požaduje zaplacení úroků 128 774,37 Kč z částky 389 740 Kč za období od 20. 12. 2023 do 2. 3. 2026. Na tutéž částku (příslušenství pohledávky) již probíhá exekuční řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně do tohoto řízení vstoupila jako právní nástupce původního věřitele. Exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Sokolově č. j. 42 C 197/2021-346 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 183/2023-411. Tyto tituly již obsahují povinnost žalované hradit zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. Podání nové žaloby na totéž příslušenství je v rozporu se zásadou hospodárnosti a představuje překážku litispendence. Žalovaná žalobu považuje za umělé navyšování nákladů řízení, takové jednání žalovanou šikanuje a je v rozporu s dobrými mravy.3. Ze skutkových tvrzení účastníků a z obsahu spisu soud zjistil následující.Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 5. 2023 č. j. 42 C 197/2021-346 bylo rozhodnuto krom jiného tak, že je žalovaná povinna uhradit žalobci , právnická osoba, částku 456 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21. 5. 2021 do zaplacení, částku 35 490,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení a na nákladech řízení částku 389 740 Kč.Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023 č. j. 25 Co 183/2023-411 byl rozsudek soudu 1. stupně potvrzen a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení.Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2025 uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní vyplývá, že žalobkyni byla postoupena pohledávka 456 000 Kč s příslušenstvím, částka 35 490,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení nalézacího i odvolacího řízení.Z dopisu ze dne 9. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované převzetí pohledávky a vyzvala ji k úhradě úroků z prodlení z nákladů řízení 389 740 Kč od 20. 12. 2023 do úplného zaplacení.Ze soudního spisu sp. zn. 28 EXE 670/2024 bylo zjištěno, že byla nařízena vůči žalované exekuce pro částku 456 000 Kč s příslušenstvím, částku 35 490,50 Kč s příslušenstvím a pro náklady řízení ve výši 389 740 Kč a 15 005 Kč. Vedením exekuce byl dne 25. 3. 2024 pověřen Mgr. Ing. , jméno FO, , soudní exekutor Exekutorského úřadu , anonymizováno, .Usnesením soudního exekutora Mgr. Ing. , jméno FO, , Exekutorský úřad , anonymizováno, ze dne 5. 2. 2026 č. j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o vstoupení žalobkyně do exekučního řízení.4. Předmětem posouzení soudu byla výlučně právní otázka, zda se žalobkyně může samostatnou žalobou domáhat zaplacení úroků z prodlení z nákladů řízení, ačkoli o tomto nároku již bylo rozhodnuto pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím a náhrada nákladů řízení tvoří jeho příslušenství. Soud dospěl k závěru, že takový postup možný není. Vzhledem k tomu, že skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný a rozhodnutí ve věci záviselo výlučně na právním posouzení, rozhodl soud bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.; žalobkyně vyslovila s rozhodnutím bez jednání souhlas již v podané žalobě a žalovaná pro případ, že žaloba bude zamítnuta.5. Podle ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Náklady mohou být jak náklady spojené s uplatněním pohledávky u soudu, tak náklady vynaložené mimosoudně. V rozsudku ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 1032/2006, Nejvyšší soud uzavřel, že závěr, podle něhož občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky, dopadá i na náklady spojené s uplatněním pohledávky, jimiž jsou i náklady soudního řízení. Rozsudkem bylo upřesněno, že příslušenství lze požadovat pouze z pohledávky ve smyslu § 488 obč. zák., tedy má-li věřitel právo žádat po dlužníkovi plnění vyplývající ze závazkového vztahu. V případě náhrady nákladů občanského soudního řízení nejde o pohledávku podle citovaného ustanovení, protože povinnost účastníka řízení hradit náklady řízení nevyplývá ze závazkového právního vztahu, ale z rozhodnutí soudu o této povinnosti podle občanského soudního řádu. Není-li zde hlavní závazkový vztah, nemůže vzniknout ani vztah akcesorický. Náklady spojené s uplatněním pohledávky, jimiž jsou nepochybně i náklady soudního řízení, v němž byla pohledávka uplatněna, jsou podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky. (…) Vytvoření nové kategorie "příslušenství z příslušenství“ v podobě úroků z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky by tak bylo v rozporu se zákonem. V usnesení ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4285/2011, vyslovil Nejvyšší soud závěr, že příslušenství pohledávky (jímž je i přiznaná náhrada nákladů řízení) se neúročí. Ačkoli citovaná judikatura vychází z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, její závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., neboť nový občanský zákoník na nemožnosti úročení náhrady nákladů řízení nic nemění.6. Na základě shora uvedených skutečností soud uzavírá, že žalobkyně nemůže být v projednávané věci úspěšná. Náhrada nákladů řízení ve výši 389 740 Kč byla žalované uložena pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím a její vymožení, včetně veškerého příslušenství, je realizováno v rámci exekučního řízení vedeného u soudního exekutora Mgr. Ing. , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, , do něhož žalobkyně vstoupila jako oprávněná. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení úroků z prodlení z nároku, který již byl autoritativně přiznán soudem a je předmětem výkonu rozhodnutí.7. Úrok z prodlení z náhrady nákladů řízení přitom nelze samostatně požadovat. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku sp. zn. 29 Odo 1032/2006 či usnesení sp. zn. 29 Cdo 4285/2011, náhrada nákladů řízení nepředstavuje pohledávku vyplývající ze závazkového právního vztahu, nýbrž povinnost uloženou rozhodnutím soudu, a jako taková se neúročí. Jak bylo uvedeno, tyto judikatorní závěry jsou plně použitelné i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, neboť nový občanský zákoník na koncepci akcesority příslušenství a nemožnosti úročení náhrady nákladů řízení nic nemění. Připuštění úroků z prodlení z nákladů řízení by znamenalo nepřípustné vytváření tzv. „příslušenství z příslušenství“, které právní řád nezná.8. Za této situace žalobkyně fakticky usiluje o nové nalézací rozhodnutí o nároku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto a který je vykonáván v exekučním řízení. Takový postup je v rozporu se smyslem a účelem exekučního řízení, zásadou právní jistoty i zásadou hospodárnosti soudního řízení a současně vykazuje znaky rozporu s dobrými mravy, neboť vede k neopodstatněnému navyšování pohledávky i nákladů řízení, aniž by pro něj existoval hmotněprávní základ. Samostatná žaloba uplatňující úroky z prodlení z nákladů řízení proto nemůže být shledána důvodnou.9. Soud proto žalobu jako věcně nedůvodnou zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující za úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalobkyni stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nároku žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 1 287 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 6 439 Kč a dosud bylo zaplaceno 5 152 Kč.