23 C 317/2025-72 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zvýšil výživné na jeho osobu na částku 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022. Žalobu odůvodnil tím, že výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, dle rozsudku žalovaný přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně. Momentálně studuje na Masarykově univerzitě v Brně, k tomu doložil potvrzení o studiu.2. Žalovaný uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává v plném rozsahu, souhlasí však se zvýšením výživného na 4 000 Kč. V současné době se nachází v insolvenčním řízení, snaží se plnit stanovený splátkový kalendář. Dosavadní výživné je hrazeno pravidelně. Má zájem na zajištění potřeb zletilého dítěte, navrhované navýšení na trojnásobek je však pro něho neúnosné. Se synem není v kontaktu více jak 20 let, nemá s ním vybudovaný žádný vztah, ani neví, jak syn vypadá.3. Zástupkyně žalobce k vyjádření žalovaného uvedla, že od narození zajišťuje potřeby syna ona a její matka. Výživné od žalovaného nepřicházelo vždy pravidelně, nedalo se na tyto finanční prostředky spolehnout. Žalovaný nikdy neprojevil snahu zajímat se o potřeby syna. Syn po střední škole navštěvoval rok soukromou jazykovou školu, momentálně studuje třetím rokem vysokou školu. Náklady spojené s jeho studiem i bydlištěm mimo domov jsou značně vysoké. Vzhledem ke změnám poměrů, které nastaly od doby předchozího rozhodování o výživném, nemůže s návrhem žalovaného souhlasit. Má za to, že částka 6 000 Kč je v dnešní době přiměřená.4. Soud ve věci nařídil ústní jednání formou videokonference prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře, kam se osobně dostavili žalobce a zástupkyně žalobce.5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 4. 2012, č. j. P 43/2011-69, 10 P a Nc 89/2012 soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo naposledy rozhodováno o výživném tehdy nezletilého žalobce, soud schválil dohodu rodičů. Výživné bylo s účinností od 1. 5. 2012 určeno částkou 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 5. 2012. Soud při určení výše výživného vycházel ze zjištění, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, hmotné zabezpečení nepobíral, měl příjem z brigád 6 000 Kč. Za nespornou skutečnost označili účastníci zaměstnání matky s příjmem 17 000 Kč. Jinou vyživovací povinnost neměli.Z potvrzení o studiu, vystaveného Masarykovou univerzitou v Brně, ze dne 13. 8. 2025, vyplývá, že žalobce studuje na Fakultě sportovních studií v prezenční formě studia v 5. semestru bakalářského studijního programu Tělesná výchova a sport.Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2024 č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že se žalovaný nachází v insolvenčním řízení. Tímto usnesením soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Náhledem do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný ke dni jednání plní podmínky oddlužení.Z daňového přiznání žalovaného za rok 2024 bylo zjištěno, že v tomto roce měl žalovaný příjem z dohody o provedené práci ve výši 60 000 Kč a ze samostatné činnosti 159 600 Kč. Daň po uplatnění slev činila 2 100 Kč.Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce žije trvale na adrese , adresa, , aktuálně bydlí v , adresa, , v bytě spolu se spolubydlící. Studuje ve 3. ročníku na Masarykově univerzitě, fakulta sportovní, obor speciální edukace bezpečnostních složek. Studium je tříleté. Musel si najít brigádu, příjem se pohybuje v průměru kolem 8 000 Kč měsíčně dle rozsahu studia, případně zkouškového období. Pobírá stipendium ve formě příspěvku na bydlení, cca 2 500 – 3 000 Kč pololetně. Náklady spojené se školou činí 1 000 – 1 200 Kč čtvrtletně za jízdné, skripta 2 000 – 3 000 Kč za semestr. Běžné měsíční výdaje na stravu, hygienické potřeby, oblečení a další odhaduje na 12 000 – 15 000 Kč měsíčně. Nájemné činí 14 500 Kč, hradí jednu polovinu 7 250 Kč měsíčně. Nosí kontaktní čočky, náklady cca 500 Kč na měsíc, musel podstoupil 2x rehabilitaci po prodělaném úrazu. Volnočasové aktivity jsou spojené především se studiem a sportem, věnuje se úkolovým sportům, tréninkům na fyzické zkoušky. Náklady činí odhadem 2 000 – 2 500 Kč měsíčně. Matka mu měsíčně posílá částku 15 500 Kč, z této částky je hrazeno bydlení a strava, zbytek si hradí z brigád. Občas ještě něco dostane navíc. Žalovaný se na výživě podílí pouze hrazením výživného, vidí ho poprvé přes obrazovku za 23 let. Nikdy nebyl součástí jeho života. Nedoplatky na výživném nejsou, ví, že dříve problémy byly. Žalovaného před podáním žaloby o zvýšení výživného nežádal, není s ním v žádném kontaktu. Je 5 let dospělý, žalovaný se ani tak o kontakt nepokusil, je však pravdou, že ani on otce nekontaktoval.Žalovaný při svém výslechu uvedl, že je ženatý, ve společné domácnosti žije pouze s manželkou. Pracuje jako OSVČ, poskytuje technické služby. Podniká asi jeden a půl roku, od insolvence. Je schopen měsíčně vyfakturovat 50 000 Kč v návaznosti na jeho zdraví. Po odečtení nákladů a splátek v insolvenci mu zbývá asi 15 000 – 18 000 Kč měsíčně. Pokud něco zbude, posílá to na insolvenci. Náklady spojené s podnikáním činí asi 15 000 Kč měsíčně, zahrnuje to dopravu, oděvy, materiál. Další příjmy nemá, momentálně nemá možnost zvýšit si zakázky, pracuje asi 10 hodin denně. Zdravotní omezení nemá. Na nákladech na domácnost se podílí jednou polovinou, což činí 8 000 – 10 000 Kč měsíčně. Požadovanou částku žalobcem nerozporuje, jen to, od kdy má být hrazena. Tři roky zpětně by pro něho bylo likvidační. Ví, že v minulosti byly chyby, posledních 10 let se je snaží napravit. Se žalobcem se vidí poprvé po 20 letech. Nikdy se nebránil kontaktu se synem, vůle musí být ale na obou stranách. O tom, že žalobce studuje, se dozvěděl až z podané žaloby. Uvědomuje si, že po jistou dobu zájem o žalobce nejevil, matka mu řekla, ať je nechá být, tak to respektoval. Neposlala mu ani fotografii.Zástupkyně žalobce, matka, u jednání uvedla, že jí mrzí, že se otec o syna nezajímal, jako rodič by zájem projevit měl. Kontaktu mu nebránila, ale je pravdou, že mu řekla, ať je nechá být, jelikož způsob života otce nebyl pro syna vhodný. Chtěla syna vychovat v klidu. Ocenila, že to otec respektoval.Účastníci nepožadovali doložení dokladů týkajících se příjmů a výdajů druhé strany a toto učinili u jednání nesporným.6. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.7. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Podle § 922 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří lez zpět od tohoto dne.9. Podle § 913 o.z pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.10. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.11. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stále trvá. Žalobci je 24 let a je studentem 3. ročníku vysoké školy. Je tedy zřejmé, že řádně pokračuje ve studiu a s ohledem na tuto skutečnost není schopen se sám živit. Při zjištění, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stále trvá, se soud v daném případě zabýval zejména tím, zda od doby, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném, došlo na straně účastníků k takovým podstatným změnám okolností, které by odůvodnily změnu rozhodnutí o výživném. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná, jelikož taková změna okolností je dána a je namístě žalobě na zvýšení výživného vyhovět. Žalobce v žalobě, a především u jednání, uváděl jako důvod zvýšení výživného své zvýšené náklady v souvislosti se studiem i s ohledem na dobu, která uplynula od posledního rozhodování o výživném. Tyto skutečnosti lze považovat za podstatnou změnu okolností. Při posledním rozhodování o výživném byl žalobce žákem základní školy a nyní studuje 3. ročník vysoké školy. Je tedy zřejmé, že došlo ke zvýšení nákladů žalobce v souvislosti s vyšším věkem i se studiem na vysoké škole mimo bydliště. U žalovaného pak dle soudu došlo od doby posledního rozhodování o výživném také ke změně, která odůvodňuje změnu výše výživného. V době posledního rozhodování o výživném vycházel soud z příjmu žalovaného ve výši 6 000 Kč, které měl žalovaný z brigád, jinak byl veden na úřadu práce.13. Ze spisu a z výpovědi žalovaného vyplynulo, že žalovaný je od září 2023 veden jako dlužník v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu Plzeň pod sp. zn. , spisová značka, , a je zařazen do režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením