42 C 259/2025-42 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou včetně jejího doplnění ze dne 2.2.2026 domáhala po žalovaných zaplacení částky 28 713,99 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovaným poskytnut předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „Banka“). Banka se žalovanými uzavřena dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným spotřebitelský úvěr v částce 25 000 Kč, nedílnou součást Smlouvy tvoří úvěrové podmínky a sazebník. Úvěr byl žalovaným poskytnut převodem peněžních prostředků na její běžný účet ve výši 20 000 Kč dne , datum, a stejného dne, tedy , datum, , v hotovosti ve výši 5 000 Kč. S ohledem na to, že Smlouva byla uzavřena dne , datum, , povinnost posuzovat úvěruschopnost se řídí zákonem č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném do 31.12.2010. Tento zákon neukládal věřiteli povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Nicméně k prověření úvěruschopnosti žalované Bankou došlo, žalovaná měla u téže banky veden i výše zmiňovaný běžný účet. Banka měla tudíž přehled o jejích příjmech a výdajích. Měsíční splátka úvěru byla sjednána v minimální výši minimálně 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 14,75% ročně. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtuŽalovaní se dostávali do prodlení s plněním splátek opakovaně, neudržovali dostatek peněžních prostředků na účtu žalovaného, ze kterého by byly splátky hrazeny, jak se žalovaný zavázal ve Smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně v souladu se Smlouvou proto vyzvala žalované k okamžitému splacení veškerých závazků dle Smlouvy, a to dopisem ze dne 20.3.2013.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena se všemi právy s ní spojenými na žalobkyni, jakožto nového věřitele, a to s účinností ke dni 9.10.2024. O postoupení pohledávky byli žalovaní informováni písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni do dne podání žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno.Žalobkyně v návaznosti na shora uvedené tvrdí, že ke dni žaloby má vůči žalovaným nárok na zaplacení:- jistiny ve výši 28 386,99 Kč z titulu nároku na splacení úvěru;- kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 693,1 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 148,79 Kč-dlužných poplatků v částce 327 Kč- zákonného úroku z prodlení z částky 28 713,99 Kč ve výši 7,05 % ročně od 10.10.2024 do zaplacení,- smluvního úroku z částky 28 386,99 Kč ve výši 16,7 % ročně od 10.10.2024 do zaplacení.Před podáním žaloby byli žalovaní žalobkyní písemně vyzváni k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která jim byla prokazatelně odeslána, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaní se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřili, k jednání před soudem se bez omluvy nedostavili a zůstali zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“Místní příslušnost nadepsaného soudu je dána, i přesto že pouze jeden ze žalovaných je bytem na adrese v okrese , město, . V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2022 sp.zn. 29 Cdo 1538/2022 směřuje-li žaloba proti více žalovaným, není pro účely stanovení místní příslušnosti dle § 85 odst. 1 o.s.ř. podstatné, v jakém pořadí byli v žalobě uvedeni. Obecným soudem v takovém případě může být soud kteréhokoliv ze žalovaných.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně coby úvěrující a žalovaní připojili svůj podpis pod tuto Smlouvu dne , datum, . Ve Smlouvě se předchůdkyně žalobkyně zavazuje klientům poskytnout finanční prostředky do výše 25 000 Kč v hotovosti. Žalobkyně soudu doložila rovněž úvěrové podmínky a sazebník, které tvoří nedílnou součást Smlouvy.K posouzení úvěruschopnosti žalovaných před poskytnutím úvěru nedoložila žalobkyně žádné listiny, avšak správně poukázala na skutečnost, že Smlouva byla uzavřena dne , datum, , povinnost posuzovat úvěruschopnost se řídí zákonem č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném do 31.12.2010. Tento zákon neukládal věřiteli povinnost v době poskytnutí úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy.K prokázání výše a čerpání úvěru odkázala žalobkyně na listinu vyhotovenou předchůdkyní žalobkyně nazvanou „Podklady pre súdne konanie“ ze dne 1.11.2013, ze které však vyplývá rozpor se zněním Smlouvy, podle které mělo dojít k čerpání úvěru hotovostní formou, zatímco v Podkladech pre súdne konanie je uvedeno, že úvěr byl čerpán zčásti bezhotovostně (20 000 Kč) a zčásti v hotovosti (5 000 Kč). Z výše uvedených listin, které spolu nekorespondují, nemá soud za prokázané, jakým způsobem, kdy a v jaké částce došlo k čerpání úvěrové jistiny. Navíc Podklady pre súdne konanie jsou interní listinou vyhotovenou předchůdkyní žalobkyně, která nemá dostatečnou důkazní hodnotu. Žalobkyně byla soudem o této skutečnosti poučena, k prokázání čerpání úvěru další důkazní prostředky neoznačila.Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě ze dne 29.7.2025, kterou prokazatelně doručila žalovaným. Žalovaní byli v rámci výzvy poučeni o možnosti soudního vymáhání dluhu. Žalobkyně doložila soudu veškeré dokumenty týkající se postoupení pohledávky, tedy Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě ceny za postupované pohledávky. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovaným prokazatelně odesláno.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne , datum, , je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen „o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013. Soud tedy věc posoudil dle výše citovaného zákonného ustanovení, podle kterého - „Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“, a to především s ohledem na tvrzený obsah Smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou žalobkyně popsala v žalobě.Podle § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, tehdy platného, je spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru a dále svou aktivní legitimaci v řízení po postoupení pohledávky za žalovanými.Žalobkyně však neprokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovaným ve výši 25 000 Kč coby jistiny úvěru. K prokázání výše a čerpání úvěru odkázala žalobkyně na listinu vyhotovenou předchůdkyní žalobkyně, ze které soudu není zřejmé, jaká je výše poskytnutého úvěru, kdy byl úvěr čerpán.Žalobkyně byla soudem o této skutečnosti poučena, k prokázání čerpání úvěru další důkazní prostředky neoznačila a neunesla tak své důkazní břemeno.Soudu tedy nezbylo, nežli zamítnout žalobu jako celek. K ostatním listinným důkazům se soud nevyjadřuje, neboť by to bylo nadbytečné.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měli právo procesně zcela úspěšní žalovaní. Těm ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.