7 C 337/2025-29 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 25.06.2025 do zaplacení, a to jako náhrady nákladů za odtah silničního vozidla žalované RZ , SPZ, , ke kterému došlo dne , datum, v , Anonymizováno, hodin v , adresa, . Uvedené vozidlo bylo odtaženo z toho důvodu, že bylo majitelem ponecháno na místě dočasného zákazu nebo omezení státní nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona č. 13/1991 Sb., o pozemních komunikacích. Po pominutí důvodu pro odstranění silničního vozidla bylo vozidlo dne , datum, v , Anonymizováno, hodin vráceno na místo, odkud bylo odtaženo. Cena za odtažení vozidla a zpětný odtah vozidla byla stanovena v souladu s nařízením města , adresa, ze dne 1.4.2023, tj. 2x 1 500 Kč. O odtahu i vrácení vozidla byl sepsán protokol Městskou policií , adresa, . Upomínkou ze dne 24. června 2025 upozornila žalobkyně žalovanou na povinnost zaplatit dlužnou částku. Na tuto výzvu však žalovaná nereagovala.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z Protokolu o odtahu vozidla ze dne , datum, soud zjistil, že vozidlo žalované RZ , SPZ, bylo odtaženo a následně vráceno zpět na původní místo. Z prohlášení o uznání dluhu ze dne , datum, pak vyplývá, že jeho podpisem žalovaná uznala svůj dluh za odtah vozidla ve výši 1 500 Kč a vrácení vozidla 1 500 Kč, a zavázala se jej uhradit ve lhůtě 15 dnů. Z předložených upomínek je zřejmé, že žalovaná svůj dluh neuhradila, ačkoliv byla k tomu opakovaně upomínána.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pokud jde o úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, tak ten soud žalobci přiznal od následujícího dne po datu marného uplynutí lhůty k úhradě dluhu, tak jak ji žalobce stanovil v upomínce ze dne 24.06.2025.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.