8 C 208/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 7 213,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 902,50 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 311,21 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení představující nezaplacené služby sdružené dodávky elektřiny dodávané právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne , datum, , a to do odběrného místa žalovaného na adrese , adresa, . Žalobce se domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 902,50 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 311,21 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení. Uplatněný dluh se skládá z dlužné částky 6 902,50 Kč za fakturační období od 22. 10. 2022 do 31. 10. 2023, vyúčtované fakturou č. , anonymizováno, , při spotřebě celkem 1,162 MWh, kdy po započtení plateb žalovaného ve výši 5 700 Kč zůstala neuhrazena uvedená částka, a dále z dlužné částky 311,21 Kč za fakturační období od 1. 11. 2023 do 12. 12. 2023, vyúčtované fakturou č. , anonymizováno, . Pohledávky vzniklé z uvedené smlouvy přešly na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 10. 2017, přičemž k jejich přechodu došlo dne 26. 5. 2025, kdy byla postupiteli připsána kupní cena, a postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 5. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Soud z tvrzení žalobkyně a z předložených listin dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne , datum, . Za fakturační období od 22. 10. 2022 do 31. 10. 2023 při spotřebě celkem 1,162 MWh byla žalovanému vyúčtována dodávka elektřiny ve výši 12 602,50 Kč, přičemž po odečtení přijatých plateb ve výši 5 700 Kč činila konečná dlužná částka 6 902,50 Kč, a to na základě faktury č. , anonymizováno, ; tato částka se stala splatnou dne 20. 11. 2023. Dále právní předchůdce žalobce dodával žalovanému elektřinu do téhož odběrného místa na základě téže smlouvy i za fakturační období od 1. 11. 2023 do 12. 12. 2023, kdy byla vyúčtována částka 311,21 Kč na základě faktury č. , anonymizováno, , přičemž tento dluh se stal splatným dne 4. 1. 2024. Žalovaný uvedené dlužné částky neuhradil. Dne 13. 10. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž pohledávky plynoucí z uvedené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny přešly na žalobkyni ke dni 26. 5. 2025, kdy byla postupiteli připsána kupní cena. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 5. 2025, současně mu byla téhož dne zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaný dlužné částky ve výši 7 213,71 Kč žalobci neuhradil.5. Na základě doložených důkazů a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky nebo o rozporu vyúčtování soud věc stručně právně posoudil tak, že v souladu s ustanovením §50 energetického zákona a § 2079 o.z. a uzavřenou smlouvou o sdružených službách dodávkách elektřiny předchůdkyně žalobkyně dodávala služby (elektrickou energii ), za kterou žalovaný řádně nezaplatil, přičemž žalovanému po vyúčtování jednotlivých fakturačních období vznikl za dodanou elektřinu a další služby dluh celkem 7 213,71 Kč, který se stal splatným (viz shora uvedený skutkový stav), přičemž dluh žalovaný neuhradila ani k předžalobní výzvě. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradami předmětného plnění (viz odst. 4 odůvodnění), má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z doložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem , právnická osoba, a žalobkyní jako postupníkem. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 213,71 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že v průběhu posledních let byly podány desítky žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. Navíc jde o postoupenou pohledávku, přičemž v případě žalob podávaných přímo předchůdcem žalované soud shodně aplikuje ustanovení §14b AT a není tedy důvod činit tak jinak v této právní věci. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat jí požadované náklady v celé výši.