6 C 64/2021-86 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit mu 9 660 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž jí 15. 10. 2019 měla být poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč a žalovaná se jí zavázala uhradit včetně poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 2 660 Kč, tedy celkových 9 660 Kč se splatností 14. 11. 2019. Formu uzavření této smlouvy byla žádost žalované o tuto zápůjčku prostřednictvím webových stránek věřitel [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala, odeslala žádost o zápůjčku, byla posuzována schopnost zápůjčku splácet s jejím výslovným potvrzením o této skutečnosti a tato žádost byla věřitelem rovněž elektronicky odsouhlasena a věřitel proto odeslal na bankovní účet žalované částku 7 000 Kč. K ověření totožnosti žalované žalobkyni navrhla průkaz totožnosti a výpis z bankovního účtu žalované. Tato pohledávka za žalovanou pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, avšak dlužnou částku ani přes následnou výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem žalovanou, které byla poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaná ji měla uhradit včetně jednorázového poplatku ve výši 2 296 Kč do 14. 11. 2019 Smlouva pak obsahuje podpis pouze zástupce věřitele nikoli však podpis žalované, u níž je uvedeno pouze digitálně podepsáno ([číslo]). Soud v této souvislosti vyzýval žalobkyni, která navrhovala ověření identity žalované kopií průkazu totožnosti, což však neučinila ani přes poučení soudu podle § 118a) odst. 3 o. s. ř. K tomu pouze dodala jako druhý důkaz výpis bankovního účtu žalované. Z tohoto účtu z potvrzení o platbě z 10. 4. 2020 zprávy [právnická osoba] s.r.o. a zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 30. 4. 2020 ve 13:14 hod. byla společností [právnická osoba] žalované uhrazena na její účet částka 7 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2020 pak bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto postoupení vyrozuměna s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z poštovního podacího lístku z 23. 9. 2020 bylo zjištěno, že skutečně tuto výzvu žalobkyně žalované zaslala. Žalovaná neprokázala, že by dlužnou částku žalované uhradila. 4. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neprokázala skutečnost, že by mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] a žalovanou byla skutečně dne 15. 10. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] neboť z provedených důkazů nevyplývá, že by to byla žalovaná, která si zvolila a požádala o uzavření této smlouvy, jak bylo tvrzeno v žalobě, přičemž z předložených důkazů nevyplynula ani jakákoli ingerence žalovaného, která by směřovala k uzavření této smlouvy včetně její identifikace prostřednictvím občanského průkazu či pasu žalované, kteréžto listiny žalobkyně nepředložila ani přes výzvu soudu. V řízení nicméně bylo prokázáno, že společností [právnická osoba] byla žalované dne 30. 4. 2019 připsána na její účet částka 7 000 Kč, přičemž nárok tohoto věřitele pak následně byl v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupen na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Z uvedených závěrů vyplývá, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení vůči žalobkyni, co se týče jí na účet zaslané částky 7 000 Kč ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., a je proto povinna žalobkyni tuto částku uhradit a vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni nárok podle § 1970 o. z. i na úroky z prodlení z této částky, jejíž výše je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. Ohledně zbývající částky 2 660 Kč včetně úroků z prodlení soud nárok zamítl s ohledem na shora uvedené závěry, neboť se nepodařilo prokázat řádné uzavření z předmětné smlouvy o zápůjčce s identifikací žalované jako subjektem, vůči kterému by ze strany původního věřitele měl vzniknout nárok na tuto částku jako poplatků za poskytnutí smlouvy o zápůjčce. Soud proto ohledně této části žaloby řízení zamítl. 5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to do 72,4 %, takže soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil následujícím způsobem. Žalovaná měla tedy ve věci úspěch co do 27,6 %, z čehož vyplývá, že žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení co do jejích 44,8 %. Žalobkyni vznikly náklady spojené s tímto řízením zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Konkrétně se jedná o 3 x 1 500 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu na odměně za právní zastoupení a k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za náhradu paušálních výdajů. K tomu pak je nutno připočítat 21% náhradu za DPH v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 1 134 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje celkové náklady řízení 6 934 Kč. Z nich tedy poměr ve výši 44,8 % pak představuje výslednou částku nákladů ve výši 3 106 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit.