1 C 206/2021-37 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 17 461,05 Kč s úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 26. 4. 2019 se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 14 083 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 19. 6. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 18. 8. 2019. Žalovaný uhradil částku 7 800 Kč, z toho 3 602,10 Kč na jistinu a 4 197,90 na částečnou úhradu poplatku. Ke dni postoupení pohledávek činila výše postoupené pohledávky částku 26 132,36 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 10 397,90 Kč a poplatek 7 063,15 Kč. V důsledku neuhrazení dlužné částky se ode dne 20. 6. 2020 úročí neuhrazená jistina 10 397,90 Kč úrokem ve výši 29 % dle smlouvy o úvěru. Dále se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 524,45 Kč představujících úrok ve výši 29 % jdoucí z dlužné jistiny ve výši 10 397,90 Kč od 20. 6. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 18. 12. 2020, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 389,27 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 10 397,90 Kč od 26. 8. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení dne 18. 12. 2020. Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 29 % z částky 10 397,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 10 397,90 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní / podnájemní smlouva. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádostí o spotřebitelský úvěr. Žalovaný podpisem potvrdil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné po posouzení své schopnosti splácet zápůjčku. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil skutková tvrzení a specifikoval, z jakých údajů ohledně příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel, na základě čeho a zda a čím tyto údaje ověřil, žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Poskytovatel zápůjčky vycházel ze zjištění, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník v kovovýrobě ve [právnická osoba]. [anonymizována čtyři slova] s měsíčním příjmem 23 926 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Vzhledem k výši příjmu a požadované zápůjčky pak právní předchůdce dospěl k závěru, že schopnost žalovaného zápůjčku splácet je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Rumunska Česká republika i Rumunsko jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěr) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) i místní příslušnost soudu. Úvěr byl poskytnut ve [obec], v obvodu Okresního soudu ve Strakonicích, k projednání a rozhodnutí je proto příslušný právě Okresní soud ve Strakonicích. Rozhodné právo je pak určeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to v čl. 3 a čl. 7. Základním určovatelem je volba stran, podle čl. 10 smlouvy o zápůjčce se smlouva a smluvní vztah řídí právem ČR. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 4. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se jí zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a pojistným ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. 6. Žalovanému byla poskytnuta částka 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Účastníci sjednali úrok ve výši 29 %, RPSN bylo stanoveno na 236,25 %. Z karty zákazníka ze dne 26. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [anonymizováno 5 slov] s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 926 Kč, jako další čistý příjem domácnosti udal částku 24 820 Kč, měsíční výdaje žadatele byly odhadnuty na částku 3 000 Kč. Dále v kartě zákazníka žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a že nemá vyživovací povinnost. Žalovaný dle části karty zákazníka označené jako Ověřené dokumenty předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní plátky. Pracovní smlouvou ze dne [datum] (včetně doplňků) bylo prokázáno, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba]. [anonymizována čtyři slova], z výplatních pásek žalovaného za měsíce únor a březen 2019 předložených žalobcem vyplynulo, že v měsíci únoru činil čistý měsíční příjem žalovaného po srážkách 23 541 Kč a za měsíc březen 24 310 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 18. 12. 2020, účinné ke dni 5. 1. 2021, včetně přílohy (strana 69 seznamu postoupených pohledávek), je zřejmé, že pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 je zřejmé, že postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván, aby žalobci uhradil do deseti dnů po obdržení dopisu částku 26 132,36 Kč. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení o postoupení pohledávky zahrnující výzvu k úhradě bylo odesláno žalovanému dne 25. 1. 2021. Ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se tak má za to, že oznámení bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den, tzn. 28. 1. 2021 Poslední den lhůty k plnění tak připadá na 7. 2. 2021. 8. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2 390 a následující o.z. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřeb