1 C 208/2022-28 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 24 783 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností k témuž dni, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 2. 9. 2019 se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 14 083 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 26. 10. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 20. 7. 2020. Žalovaný uhradil na pohledávku částku 3 300 Kč. Žalobce se domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 12 070,85 Kč, nesplaceného sjednaného poplatku ve výši 12 712,15 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 463,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 250,34 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny byly doklady uvedené v zadní části zákaznické karty, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobce byl vyzván soudem, aby označil a předložil důkazy k prokázání tvrzení o posouzení schopnosti žalovaného splácet před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalobce k výzvě soudu zopakoval tvrzení uvedená shora s tím, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku splácet tím, že přímo ve smlouvě je uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Žalovaný dále uvedl, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost ani úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobcův právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a poukázal na to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřitele oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. Žalobce dále poukázal na povinnost jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Žalobce dále uvedl, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dovodil, že stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jako věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný na zákaznické kartě. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 2. 9. 2019, [číslo] mezi [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč, který je vypočten jako součet úroků ve výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Dále žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění v celkové výši 1 800 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku vše výši 28 083 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 469 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 29 % p.a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 236,25 %. Ze znění smlouvy je zřejmé, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v hotovosti v den podpisu smlouvy. Z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 3 300 Kč, poslední platba proběhla dne 20. 7. 2020. 5. K prokázání tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného společnostní [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o zápůjčce navrhl žalobce důkaz zákaznickou kartou vztahující se k předmětné zápůjčce. Z této zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný na plný úvazek na základě pracovní smlouvy jako dělník ve [právnická osoba] ve [obec], čistý měsíční příjem žalovaného činí 10 456 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 20 456 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 1 500 Kč. Přes výzvu soudu žalobce nepředložil jiné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany [právnická osoba] než zákaznickou kartu. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne [datum] je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a odeslání oznámení bylo doloženo příslušným podacím lístkem. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě částky 36 319,44 Kč do deseti dnů od doručení oznámení. 7. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2 390 a následující o.z., která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy o zápůjčce v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. 8. Soud se proto zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a d