6 C 295/2022-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit jí částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 4. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, přičemž společnost [právnická osoba] nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 od původního věřitele, a to společnosti [právnická osoba] Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 25. 11. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25. 12. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti neuhradila ničeho. Žalovaná se ve smlouvě zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 840 Kč. [příjmení] 9 840 Kč se tedy skládá z celkové nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč a z poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1 840 Kč, které byly splatné nejpozději dne 3. 10. 2019. Žalovaná ani přes výzvu neuhradila ničeho. Dále žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované nejprve posoudila žalobkyninu schopnost poskytnutý úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti se skládá z celé řady jednotlivých kroků, kdy žalovaná byla lustrována prostřednictvím veřejně dostupných databází ISIR, NRKI, BRKI a dále její úvěruschopnost posoudila žalobkyně rovněž výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 4 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit nejpozději do 25. 12. 2020. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 0 Kč, za předpokladu, že žalovaná nebude v prodlení se splatností úvěru. Úvěr ve výši 4 500 Kč byl žalovanou převzat v hotovosti a osobně při podpisu smlouvy, jak vyplývá rovněž z jejího prohlášení v textu smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni společností [právnická osoba] jako postupitelem, přičemž tato společnost nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 od původního věřitele, a to společnosti [právnická osoba] Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 7. 2021, která byla zaslána současně s předžalobní výzvou, včetně poštovního podacího lístku ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila pohledávku z této smlouvy výši 4 500 Kč a tato byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla vyzvána, aby nadále plnila již jenom jí z této smlouvy. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila. Byla proto vyzvána k úhradě částky 5 360 Kč žalobkyni. Podrobně byla vyrozuměna o tom, že neplnila z této smlouvy a neuhradila celkových částku 5 360 Kč, z toho na jistině 4 500 Kč, když zbývající část tvoří náklady za poskytnutí úvěru. Byla současně vyrozuměna o tom, že pokud dlužné částky neuhradí, bude podána žaloba. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník) úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit nejpozději do 25. 12. 2020, z čehož žalovaná neuhradila ničeho. Soud v souvislosti s uzavřením smlouvy dospívá k závěru, že při uzavření této smlouvy ze strany žalobyně bylo řádně postupováno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť prováděla zjištění z výpisu z veřejně dostupných databází ISIR, NRKI, BRKI a dále provedla žalobkyně výpočet mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy klientům žalobkyně je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v době podání žaloby činilo 4 620 Kč a půjčky jsou peněžní prostředky jsou klientům poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla minimálně 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Tvrzení žalobce, že žalovaná dlužnou částku řádně nesplatila, žalovanou vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. O povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku bylo rozhodnuto v souladu s citovaným ustanovením. Soud v souvislosti s uzavřením smlouvy dospívá k závěru, že při uzavření této smlouvy ze strany věřitele bylo řádně postupováno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť prováděl zjištění na jejichž základě došlo ke zhodnocení bonity žalované. Ze všech těchto důvodů soud proto považuje žalobu za důvodnou a vyhověl jí jak ohledně shora uvedených částek, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, jehož výše odpovídá sazbám dle § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.