1 C 107/2023-83 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Předmětem řízení je částka 12 820,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že je na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2022 právním nástupcem [právnická osoba] Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 30. 8. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které postupitel poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, popř. další platby. Strany se dohodly, že žalovaná je povinna splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek částku 750 Kč, vždy 10. den v měsíci. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, dostala se do prodlení s úhradou smluvních závazků, dlužná částka se ke dni 15. 12. 2021 stala k výzvě právního předchůdce žalobkyně splatnou. K výzvě soudu žalobkyně specifikovala, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované v interních a externích databázích, zejména v bankovním i nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, na základě běžného účtu žalované a dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. 2. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že skutková tvrzení žalobkyně byla prokázána. Žalobkyně smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi [právnická osoba], jako úvěrující bankou a žalovanou dne 30. 8. 2016 prokázala, že se [právnická osoba], zavázala umožnit žalované čerpat úvěr do úvěrového rámce 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 750 Kč. Čerpání a splácení úvěru ze strany žalované žalobkyně prokázala výpisy z úvěrového účtu žalované č. [bankovní účet]. Z těchto listin vyplývá, že ke dni 1. 8. 2022 žalovaná dlužila na jistině částku 12 820,40 Kč. Žalovaná byla dopisem [právnická osoba], ze dne 13. 11. 2021 vyzvána k úhradě částky 3 460 Kč po splatnosti s tím, že v opačném případě bude zesplatněn celý úvěr. Žalované bylo dopisem ze dne 15. 12. 2021 oznámeno zesplatnění úvěru Tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila žalovanou částku řádně a včas, nebylo žádnými důkazy ze strany žalované vyvráceno. Z výzvy ze dne 1. 8. 2022, doručené dle podacího archu dne 5. 8. 2022, bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 779,26 Kč do 10. 8. 2022. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně schopnost žalovaného hradit úvěr prostřednictvím lustrace v Bankovním registru informací a prostřednictvím běžného účtu žalovaného, jak vyplývá z úvěrové zprávy a aplikačních dat. 3. V právní rovině soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86 a řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, dále splnil svou povinnost ze smlouvy a umožnil žalované čerpat finanční prostředky, avšak žalovaná nesplnila svou povinnost včas vrátit poskytnutou částku včetně úroků a poplatků. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení požadované částky před podáním žaloby. Tvrzení žalobkyně, že předmětné částky žalovaná neuhradila, nebylo konkrétními důkazy vyvráceno, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. 4. Za této situace je žalovaná povinna hradit dlužnou jistinu, sjednané poplatky a úroky, jakož i zákonné úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na shora uvedené soud důvodně podané žalobě vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, neboť zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení soud v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšil o náhradu za DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Náklady řízení jsou dále tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, celkem tedy činí částku 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu soud uvádí, že žalobkyně podává opakované u zdejšího soudy návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 9. 5. 2023, neboť tímto podání žalobkyně jen k výzvě soudu doplnila žalobu o náležitosti, které měla obsahovat již žaloba, a proto náklady vynaložené na toto podání soud nepovažuje za účelně vynaložené. 6. S ohledem na skutečnost, že žalované byl ustanoven opatrovník, vzniknou České republice v souvislosti se zastoupením žalované náklady vynaložené na odměnu opatrovníka. Nárok státu na úhradu nákladů spočívající v odměně opatrovníka nelze podřadit pod rozhodnutí o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., nýbrž se uplatní ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Náhradu nákladů, které v tomto případě budou vynaloženy na zaplacení odměny za zastupování a hotových výdajů advokáta, ustanoveného jako opatrovníka podle § 29 o. s. ř., lze přiznat jen za situace, kdy účastník, jemuž byl advokát ustanoven, má s ohledem na výsledek řízení právo na náhradu nákladů řízení. V tomto případě však soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobci, nikoliv žalovanému, kterému byl opatrovník ustanoven. Soud proto rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.