1 C 163/2023-21 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 21 170 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinností k témuž dni, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 24. 11. 2016 se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 680 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Při uzavření Smlouvy si v ní žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 290 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úroky splatit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje dnem 1. 12. 2016, poslední splátka byla stanovena na den 4. 1. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy, když již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má dlužnou částku zaplatit 4. 1. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky včetně úroku z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 4. 1. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12 000 Kč ode dne 5. 1. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 podmínek Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku podání žaloby neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 21 170 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužného úroku ve výši 1 680 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnosti ve výši 2 400 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 290 Kč. Spolu s touto částkou požaduje žalobkyně uhradit kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 4 148 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 575,36 Kč, zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z prodlení z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované (výplatní pásky a nájemní smlouva). Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a odeslány pracovníkem právního předchůdce do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet úvěr vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k tomu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet, načež s ní byla uzavřena Smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. K tomu odkázal na § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a § 6 odst. 1 a § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, přestože byla poučena o tom, že v případě nevyjádření se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto věc projednal a rozhodl pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky, aniž by nařizoval jednání. 5. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 11. 2016 soud zjistil, že se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úroky a poplatky v 58 týdenních splátkách po 365 Kč. Celková částka ke splacení (za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru) činila dle Smlouvy 21 170 Kč a představuje jistinu ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 1 680 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Výše úrokové sazby činila v případě Smlouvy na 58 týdnů 23,72 % p.a., RPSN činilo 75,72 %. Dále bylo ze Smlouvy zjištěno, že zapůjčené peněžní prostředky byly žalované vyplaceny v hotovosti v den podpisu Smlouvy. Ze sdělení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná uvedla, že jejím čistým měsíčním příjmem je mzda ve výši 13 000 Kč ze zaměstnání na pozici obsluhy u [právnická osoba] a [příjmení] [právnická osoba] v [obec], měsíční výdaje žalované byly určeny měsíční částkou 7 500 Kč představující částku 2 500 Kč na nájem a 5 000 Kč na výdaje domácnosti jako např. telefon, jídlo, doprava, oblečení. Jako použitelný příjem (rozdíl mezi příjmy a výdaji) uvedla žalovaná částku 5 500 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že k ověření finanční situace žalované byly přiloženy výplatní pásky žalované, pracovní smlouva a smlouva nájemní. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 7. 1. 2022 s účinností k témuž dni je zřejmé, že pohledávka z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 2. 2022 vyplývá, že postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 21 170 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od obdržení výzvy. Z podacího lístku vyplynulo, že oznámení s výzvou bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2022. 8. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o. z. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdce, splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru a řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když získal od žalované údaje ohledně výše příjmů a výše výdajů a tyto skutečnosti ověřil výplatními páskami žalované, pracovní smlouvu a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru ověřil příjmy i výdaje žalované a mohl tak řádně zhodnotit, že po odečtení výdajů od příjmů bude žalovaná schopna úvěr řádně splácet.