6 C 325/2022-51 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí celkových 27 763,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] tři smlouvy o půjčce. Konkrétně to byla smlouva o půjčce [číslo] dne 7. 3. 2007, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 4 176 Kč v celkových 53 týdenních splátkách po 192 Kč s poslední splátkou stanovenou na 12. 3. 2008, z nichž žalovaná hradila jenom částečně a neuhradila 4 453,63 Kč, z toho na jistině 4 055 Kč. Dále se jednalo o smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 27. 12. 2006, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 17 400 Kč v celkových 53 týdenních splátkách po 800 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 2. 1. 2008. Žalovaná z této smlouvy plnila jenom částečně a neuhradila 22 007,79 Kč, z toho na jistině 21 053,88 Kč Poslední smlouvou pak byla smlouva o půjčce [číslo] dne 30. 11. 2006, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč v celkových 53 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 6. 12. 2007. Z této smlouvy však žalovaná hradila jen částečně a neuhradila 3 372,32 Kč, z toho na jistině 2 655 Kč. Z pohledávky z těchto smluv pak byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaná informována, avšak dlužnou částku ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla 7. 3. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 4 176 Kč, tedy celkových 10 176 Kč v 53 týdenních splátkách po 192 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 12. 3. 2008. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne 27. 12. 2006 smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 17 400 Kč, tedy celkových 42 400 Kč v 53 týdenních splátkách po 800 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 2. 1. 2008. Ze smlouvy o půjčce [číslo] zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne 30. 11. 2006 smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč, tedy celkových 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávky z těchto tří smluv o půjčce označených jednotlivými shora uvedenými čísly (bez data uzavření těchto smluv) byly postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně poštovního podacího lístku ze dne 1. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná na prvé smlouvě neuhradila 8 231 Kč, na druhé smlouvě neuhradila 38 453,88 Kč a na třetí smlouvě neuhradila 9 615 Kč s tím, že pohledávky z těchto tří smluv v celkové výši 60 736 Kč byly postoupeny na žalobkyni a žalovaná byla vyzvána, aby nadále plnila již jen jí z těchto smluv. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2012 včetně poštovního podacího lístku z následujícího dne bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila a byla proto vyzvána k úhradě předmětné částky žalobkyni. Podrobně byla vyrozuměna o tom, že neplnila z těchto smluv s tím, že z prvé smlouvy pod [číslo] neuhradila 8 231 Kč, z toho na jistině 0 Kč, z druhé smlouvy [číslo] neuhradila celkových 38 453,88 Kč, z toho na jistině 22 673,28 Kč a z třetí smlouvy [číslo] neuhradila celkových 9 615 Kč, z toho na jistině 5 669,22 Kč. Byla současně vyrozuměna o tom, že pokud dlužné částky neuhradí, bude podána žaloba. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] půjčila žalované na základě smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a následujících obč. zák. (který soud na tuto věc aplikoval s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o. z. vzhledem k době vzniku tohoto závazkového vztahu), jednak částku 6 000 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 176 Kč v 53 týdenních splátkách po 192 Kč, z nichž žalovaná neuhradila celkových 4 453,63 Kč, z toho na jistině 4 055 Kč, jednak částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč v celkových 53 týdenních splátkách po 800 Kč, z nichž však žalovaná neuhradila 22 007,79 Kč, z toho na jistině 21 053,88 Kč a konečně částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že žalovaná z ní neuhradila 3 372,32 Kč, z toho na jistině 2 655 Kč. Soud v této souvislosti upřesňuje, že prvá smlouva nebyla uzavřena, jak uváděla žalobkyně 7. 3. 2007, nýbrž 5. 3. 2007, což však nemá vliv na relevanci žaloby, neboť ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly tyto smlouvy označeny jejich číselným označením. Lze tedy vyvodit, že nároky z těchto tří smluv byly v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 60 736 Kč s příslušenstvím. K samotným smlouvám o půjčce soud ohledně souhrnného poplatku zahrnujícího sjednané úroky, poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso považuje s ohledem na velkou rizikovost takovéhoto kontraktu za přiměřené. Ze všech těchto důvodů soud proto považuje žalobu za důvodnou a vyhověl jí jak ohledně shora uvedených částek, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, jehož výše odpovídá sazbám dle § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Jelikož v tomto případě se jedná o tzv. vzorovou, tedy opakovanou formulářovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) advokátního tarifu a dle odst. 1 písm. 2 přiznal na odměně za právní zastoupení 3 x 300 Kč, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5a), vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 1 111 Kč představuje celkové náklady řízení 2 563 Kč.