1 C 199/2024-39 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Předmětem řízení je částka 119 014 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 nabyla od společnosti , právnická osoba, pohledávky za žalovaným na základě smluv o úvěru, které se žalovaným uzavřel její právní předchůdce dne 2. 12. 2020 č. , tel. číslo, (dále také jen „Smlouva č. 1“) a dne 19. 12. 2019 č. , tel. číslo, (dále také jen „Smlouva č. 2“). Žalobkyně tvrdí, že na základě Smlouvy č. 1 poskytl žalobcův právní předchůdce žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti se zápůjčkou zaplatit částku ve výši 8 447 Kč, představovanou součtem kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 947 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,08 % ročně, a částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve 24 měsíčních splátkách po 686 Kč, poslední splátka byla sjednána na 7. 12. 2022. Žalovaný uhradil celkem 7000 Kč. Žalobkyně dále tvrdí že na základě Smlouvy č. 2 poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 140 000 Kč. Částka 47 624 Kč byla použita na refinancování zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy a žalovanému byla vyplacena na jeho účet částka 92 376 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 134 728 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 87 990 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 42 094 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 7 632 Kč, poslední splátka byla stanovena na 24. 12. 2022. Žalovaný uhradil celkem 164 000 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný další dlužné částky neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 2. 12. 2020 a ze dne 19. 12. 2019. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 43 500 Kč, nemá vyživovací poměr k žádné další osobě. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako mechanik – mistr ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 38 900 Kč, žije ve vlastním domě bez zástavy, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že je schopnost žalovaného zápůjčky splácet dostatečná.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Bulharska. Česká republika i Bulharsko jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Soud dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo ČR ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště v ČR.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2020 č. , tel. číslo, , kterou uzavřela společnost , právnická osoba, , jako poskytovatel úvěr se žalovaným (Smlouva č. 1), soud zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s částkou 8 447 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 69 % ročně, a částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 686 Kč, poslední splátka byla sjednána na 7. 12. 2022. Skutečnost, že žalovaný úvěr vyčerpal a uhradil 7 000 Kč, vyplývá z platební historie Smlouvy č. 1.5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , kterou uzavřela dne 19. 12. 2019 společnost , právnická osoba, , jako poskytovatel úvěr se žalovaným (Smlouva č. 2), soud zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140 000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s částkou 134 728 Kč, skládající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 87 990 Kč s úrokovou sazbou ve výši 35 % ročně a z částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 42 094 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 7 632 Kč, poslední splátka byla stanovena na 24. 12. 2022. Částka ve výši 47 624 Kč byla použita na refinancování dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy č. , tel. číslo, a částka 92 376 Kč byla vyplacena žalovanému na účet, žalovaný uhradil celkem částku 164 000 Kč, jak vyplývá z platební historie Smlouvy č. 2.6. Pohledávky z obou úvěrových smluv za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 20223 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023, jak soud zjistil z citované smlouvy o postoupení ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak vyplývá z dopisu ze dne 29. 9. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne. Z ostatních provedených a v odůvodnění rozsudku výslovně necitovaných důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.7. Účastníci uzavřeli v obou případech smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrových smluv v pozici spotřebitele, proto se na obě úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedených úvěrových smouv. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že zá