4 C 162/2024-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 28 008,80 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 25. 2. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , tel. číslo, Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v zadní části Zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve se žalovanou uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15 168 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 65týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 5. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1 000 Kč. Ke dni 23. 7. 2022 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 000 Kč a dlužný poplatek 14 008,80 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 000 Kč dále úrokem ve výši 24,36 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 27. 5. 2023, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 25. 2. 2022 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , tel. číslo, Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala za úvěr zaplatit poplatek ve výši 15 168 Kč, který se skládá z úroku ve výši 9 817 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Žalovaná se tak zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 30 168 Kč zaplatit v 65týdenních splátkách po 465 Kč. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že úroková sazba činí 88 %, a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Dále bylo z této Smlouvy zjištěno, že žalovaná stvrdila, že obdržela v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná dne 2. 3. 2022 uhradila částku 1 000 Kč. Ze zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 2. 2022 bylo zjištěno, že je vyplněna žalovanou jako žadatelem. Žalovaná uvedla, že žádá o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná zde uvedla své údaje ohledně jména, příjmení, rodného čísla, data narození, místa narození, dále ohledně dokladu totožnosti, adresy trvalého pobytu, čísla mobilního telefonu. Dále uvedla, že žije v nájmu, nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je vdaná, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje. Dále uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 5 450 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč a celkové příjmy domácnosti 25 450 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 1 000 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o postoupení pohledávek prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalobcem dne 21. 9. 2023. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 se společnost , právnická osoba, . stala věřitelem pohledávky ze Smlouvy o zápůjčce číslo , tel. číslo, a to včetně příslušenství této pohledávky. K datu postoupení činila výše pohledávky 38 793,04 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal doklady o doručení.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak žalobce (právní předchůdce žalobce), postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel pouze z informací, které sdělila pouze žalovaná. Právní předchůdce žalobce tyto informace nijak neověřoval, navíc řádně nezkoumal ani výdaje žalované. Vyšel pouze z částky předpokládaných výdajů 1 000 Kč měsíčně, což dle názoru soudu je naprosto nereálná částka. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Tento postup právního předchůdce žalobce pak vede k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku.5. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná načerpala celkem částku 15 000 Kč a vrátila částku 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebite