4 C 168/2024-20 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 28 852,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 11. 9. 2023 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 28 852,31 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 11. 1. 2024. Žalovaný úvěr o poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 28 852,31 Kč a splatností dne 11. 1. 2024. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , Anonymizováno, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb činí 28 852,31 Kč nejpozději splatných 11. 1. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Úvěrovou smlouvou vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovaným dne 11. 9. 2023. Na základě této smlouvy byl sjednán revolvingový úvěr, přičemž maximální úvěrový limit činil 19 000 Kč. Byla sjednána minimální platba, kdy minimální částka, která musí být zaplacena do termínu splatnosti ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Částka prvního čerpání úvěru činí 10 000 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, z nichž bylo se zjištěno, že se vztahují ke spotřebitelskému revolvingovému úvěru, kdy celková výše spotřebitelského úvěru činí 19 000 Kč. Z platebních informací bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 11. 9. 2023 částku 10 000 Kč a dále dne 12. 9. 2023 částku 9 000 Kč. Z dokladu o platbách bylo zjištěno, že částka 10 000 Kč byla vyplacena dne 11. 9. 2023 na účet číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve 13:57 hod. Dále bylo z dokladu o platbě zjištěno, že částka 9000 Kč byla vyplacena na účet číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v 6:12 hod. dne 12. 9. 2023. Z potvrzení banky – , Anonymizováno, bylo zjištěno, že majitelem běžného účtu číslo , č. účtu, je , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , dne 12. 9. 2023 byla na tento účet připsána částka 9 000 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 27. 1. 2020. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka věřitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . v celkové výši 28 852,31 Kč postoupena společnosti , právnická osoba, .4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobce však svá tvrzení, že jeho právní předchůdce řádně ověřoval příjmy a výdaje žalovaného neprokázal, nenavrhl k tomuto žádné důkazy a vzhledem k tomu, že se nezúčastnil jednání, nemohlo mu být poskytnuto poučení, že své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně neprokazuje, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný celkem načerpal finanční částku ve výši 19 000 Kč. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný na předmětný úvěr cokoliv splatil. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 19 000 Kč. V této části soud proto důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy poskytovatel úvěru, respektive jeho právní nástupce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, soud žalobu ohledně dalších nároků zamítl, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zák