4 C 239/2024-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 78 088,01 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřel se žalobcem dne 19. 11. 2020 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, . Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky, přičemž žalovaný stvrdil, že se s nimi seznámil a všechna ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,38 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 266 500 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 250 946 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnil ke dni 11. 4. 2024. Ke dni sepsání žaloby dluží žalovaný celkem částku 78 088,01 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 75 306,17 Kč, poplatků za pojištění ve výši 581,84 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Při jednání žalovaný uvedl, že úvěr byl čerpán opakovaně, nejprve vyčerpal částku 80 000 Kč, kterou splatil, a následně možná na 2x opakovaně čerpal. Smlouvu uzavíral prostřednictvím internetu a i prostřednictvím internetu byly sdělovány údaje k jeho osobě. Uvedl, že k žádosti o poskytnutí úvěru dokládal pouze výplatní pásky, pokud jde o výdaje, ty pouze vypisoval, tyto žalobce nijak neověřoval. V době uzavření smlouvy žil s partnerkou ve vlastním domě, úvěr byl čerpán na přestavbu, to bylo v té první fázi a pak tak nějak postupně. V současné době s partnerkou nežije, stále je zaměstnán u společnosti , jméno FO, , adresa, , v současné době má příjem zhruba 32 000 Kč měsíčně čistého, žije sám ve vlastním domě v , Anonymizováno, , náklady na bydlení činí zhruba 15 000 Kč měsíčně. Do práce denně dojíždí, a to z , Anonymizováno, do , adresa, . Splácet přestal v době, kdy partnerka odešla, nezbývaly finance.3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Flexibilní půjčkou – revolvingový úvěr číslo , hodnota, , přičemž z této listiny bylo zjištěno, že půjčka byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 19. 11. 2020, a to elektronicky. V této smlouvě byl sjednán úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, roční úroková sazba ve výši 23,88 %, výše minimální splátky 2,38 % z úvěrového rámce, to je 1 904 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem činila 90 348 Kč. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že žalovaný svým podpisem smlouvy žádá o první čerpání úvěru ve výši 80 000 Kč. Ohledně informací ke své osobě žalovaný uvedl číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, email, rodinný stav, vzdělání, typ bydlení, kontaktní adresu, počet dětí, dále zde uvedl čistý příjem, a to 25 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, a zaměstnavatele s tím, že zaměstnán je od září 2001. Tvrzení žalobce ohledně čerpání finančních prostředků a splácení žalovaným pak bylo prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad, přičemž žalovaný tyto částky nesporoval. Z rekapitulace uvedené v tomto výpise bylo zjištěno, že na jistinu bylo celkem čerpáno 266 500 Kč a celkem bylo uhrazeno 250 946 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . provedla před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2020 ověření bonity klienta. Je zde uvedeno, že žalovaný je rozvedený, bydlí ve vlastním domě, nemá žádné děti, jako zdroj příjmů je zde uvedeno, že má příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 15 000 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy číslo , hodnota, , přičemž celková dlužná částka činí 85 245 Kč. Doručení této výzvy žalobce prokázal dokladem o doručení.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, jak žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstřících a dále z informací, které sdělil samotný žalovaný a z listin vyžádaných od žalovaného, konkrétně z výplatních pásek. Dle názoru soudu však žalobce úvěruschopnost žalovaného nezkoumal řádně, zejména nezkoumal a neověřoval výdaje žalovaného. Žalobce si mohl před uzavřením Smlouvy o úvěru učinit pouze spolehlivý závěr o příjmech žalovaného v době poskytování úvěru, nikoliv však o jeho výdajích, respektive celkových majetkových poměrech, a proto nemohl učinit dostatečně podložený závěr o tom, kolik volných prostředků žalovanému skutečně každý měsíc zůstává po zaplacení všech povinných plateb. Jediný důkaz, který žalobce předložil ohledně zkoumání úvěruschopnosti, je potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Jiné důkazy ze strany žalobce předloženy nebyly. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být poučen ze strany soudu podle § 118 a) odst. 1 a 3 o povinnosti tvrdit a prokazovat řádné zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení břemene důkazního a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci. Vzhle