4 C 63/2024-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 31 043 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 17. 2. 2023 smlouvu o úvěru číslo, tel. číslo, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná využila následně svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 19. 3. 2023. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 6 043 Kč. Žalobce tak požaduje po žalované částku 31 043 Kč, která se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 043 Kč, splatnou nejpozději 22. 4. 2023. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry - výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaná vyplnila registrační formulář, kde napsala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaná potvrdila, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetla a s jeho obsahem souhlasí. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaná doplnila zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měla vedený peněžní účet, a trvalé bydliště. Shora uvedenými kroky žalovaná uzavřela s původním věřitelem Smlouvu o úvěru. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 17. 2. 2023 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen. Žalovaná byla k úhradě dluhu upomínána upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky.2. Žalovaná se v žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, zjištěno, že byla uzavřená mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne 17. 2. 2023, a to elektronicky. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 24 600 Kč do 19. 3. 2023. Dále bylo po provedeném dokazování z jednotlivých smluv o úvěru zjištěno, že jistina úvěru byla postupně navyšována, a to na částku 20 300 Kč, 20 800 Kč, 21 800 Kč, 22 800 Kč, 23 100 Kč, 23 700 Kč, 24 300 Kč a 25 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 26. 2. 2023 bylo zjištěno, že se žalovaná zavázala zaplatit celkovou částku 31 043 Kč, která se skládá z jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a úroku ve výši 6 043 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Z jednotlivých výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru byla dne 17. 2. 2023 odeslána částka 20 000 Kč, dne 24. 2. 2023 částka 300 Kč, následně 500 Kč, následně 1 000 Kč a následně 1 000 Kč, dne 25. 2. 2023 částka 300 Kč, následně 500 Kč a následně 600 Kč a dne 26. 2. 2023 částka 700 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal výpisem z běžného účtu, z něhož bylo zjištěno, že dnes 7. 9. 2022 byla z účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vedeného na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, odeslána částka 0,01 Kč jako identifikační platba klienta pro účel poskytnutí úvěru od společnosti , právnická osoba, Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o postoupení pohledávek z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z dopisu ze dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalované, že pohledávka za žalovanou v celkové výši 35 368 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku, penále a úroku, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2022 společnosti IFIS Investiční fond a. s.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 o zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru s úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak žalobce (právní předchůdce žalobce) postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce však žalobě neuvedl žádná skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce neúčastnil jednání, nemohlo mu být poskytnuto poučení o tom, že neuvádí skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a tudíž ani nenavrhuje žádné důkazy, když soud toto poučení poskytuje zásadně při jednání. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku).5. V řízení nebylo sporné, že žalovaná celkem načerpala finanční částku 25 000 Kč a nesplatila ničeho. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit pouze jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 25 000 Kč. V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy žalobce, respektive jeho právní předchůdce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, soud žalobu ohledně dalších nároků zamítl, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262. O povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání nedostavila a tyto skutečnosti netvrdila a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované, vyšel soud z obecných principů dokazování a určil žalované lhůtu pro vrácení zbývají