6 C 159/2024-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 18 752 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel 15. 5. 2023 se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, na základě níž mu tato společnost poskytla úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se jí zavázal uhradit do 14. 6. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01-1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet společnosti Zaplo. Poté, co zažádal online na internetových stránkách této společnosti o půjčku, kde vyplnil požadované údaje ve formuláři, odeslal tedy tuto platbu a společnost Zaplo zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr, klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet úvěr na základě kterých pak byla půjčka schválena a poskytnuta částka jistiny ve výši 16 000 Kč na účet, ze kterého byla odeslána verifikační platba. Žalovaný však ničeho nehradil a tím mu vznikla zaplatit věřiteli povinnost ještě k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky, která představuje 2 752 Kč počínaje ode dne následující po dni splatnosti půjčky do 4. 12. 2023. Mezi tím došlo k postoupení pohledávek mezi společností Zaplo a žalobkyní na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a společného prohlášení obou stran, kdy pohledávka byla převedena ke dni 5. 12. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, avšak dlužnou částku včetně úroků neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , včetně všeobecných obchodních podmínek a výpisu , právnická osoba, z 15. 5. 2023, včetně dodatku č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 15. 5. 2023 se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, když z jeho strany k tomu došlo online prostřednictvím verifikační platby z jeho účtu částkou 0,01 Kč. V této smlouvě se strany dohodly, že žalovanému bude společností , právnická osoba, poskytnut spotřebitelský neúčelový úvěr splatný jednorázově ve výši konečných 16 000 Kč splatný do 14. 6. 2023. Z výpisu , právnická osoba, z 15., respektive 17. 5. 2023, bylo zjištěno, že na účet žalovaného bylo poskytnuto 16 000 Kč. Z rámcové smlouvy mezi společností Zaplo a žalobkyní ze dne 8. 12. 2022, včetně společného prohlášení obou smluvních stran, potvrzení o úplatě a plné moci k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 11. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 26. 3. 2023 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných částek, přičemž poštovní podací arch jak oznámení o postoupení pohledávky, tak o předžalobní výzvě, potvrzují zaslání obou těchto listin žalovanému. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovanému žalobkyně k této otázce ani nenavrhla provedení žádných důkazů.5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).11. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována její právní předchůdkyní, k této otázce nenavrhla jakýkoliv důkaz a vzhledem k její nepřítomnosti při ústním jednání se vzdala možnosti být v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. v tomto směru poučena o své povinnosti uvést úplná skutková tvrzení a označení všech důkazů k této otázce oproti riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene potažmo neúspěchu ve věci. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, soud shledal v důsledku poručení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru z 15. 5. 2023 ve znění dodatku, takže žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona.12. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku 16 000 Kč v souvislosti s uzavřením zmiňované smlouvy o úvěru a žalovaný na ní ničeho neuhradil, vznikla mu povinnost vrátit nevrácenou jistinu, tedy 16 000 Kč za situace,